Brno
ÚVAHA FOTOGRAFICKÁ
Je zdánlivě pošetilé, být hrdý na těch několik stovek fotografií, pořízených ve 3 předlistopadových letech. Ale nesporným faktem je, že zřejmě nikdo jiný neměl takový nápad. Chodit cíleně po městech a zdokumentovat všechno, co se zdálo jen trochu zajímavé. Alespoň já neznám nikoho, kdo by investoval do tehdy poměrně drahé barevné fotografie - s vyjímkou fot do rodinného alba, zajímající pouze úzký okruh lidí.
Bylo exponováno cca 100 svitkových diapozitivních filmů zn. Fomachrom, což obnáší 1.600 okének. Více než polovina materiálu byla vyřazena ihned po vyvolání, z důvodu nesprávné expozice, rozmazání či výrobních vad. Zůstalo celkem 720 fotografií, z valné většiny širokoúhlého formátu 16:9. Z toho samotné Brno je na 482 snímcích; ostatní byly pořízeny v jiných městech: Jihlavě, Praze, Pardubicích, Ostravě, Velkých Losinách, Znojmě, Českém Krumlově a dalších. Poté byly filmy uloženy na bezpečné místo (chráněny před domovní prohlídkou StB, která hrozila), v suchu a chladu, na dlouhých 20 let.
Podnikal jsem toto všechno na vlastní pěst, vlastní náklady, vlastní odpovědnost, v čase osobního volna a bez záruky, že někdo někdy bude chtít vidět výsledky z toho vzniklé!
Čas oponou trhnul a fotografie se staly historickými rychleji, nežli jsem sám předpokládal. Vzhledem ke změnách v tváři městské krajiny je už dnes většina těchto fot naprosto unikátních. Když jdu fotit nyní, je znát že počet aut se během minulých 20-ti let zdvojnásobil; to že musím často čekat až se terén 'vyčistí', je ale to nejmenší! Mohl bych vyprávět, kolik vynikajících scenérií je doslova zkaženo auty zaparkovanými, které cloní výhled a rozbíjejí kompozici záběru. Rovněž všudepřítomné reklamní poutače a billboardy změnily drasticky možnosti fotografování.
Ne, nejsem takový ignorant, abych si nevšimnul celých desítek webových alb. Zhlédnul jsem tři čtyři náhodně vybrané a musím skutečně s plnou vážností uznat, že značná část vystavených fot je na velmi vysoké, doslova profesionální úrovni. To koresponduje docela dobře se rčením, že: "Dnes už fotí (skoro) každý."
No ano - a v tom to je. V době kdy jsem s tímto svým koníčkem začínal, byla pořizovací cena veškerého nutného vybavení v hodnotě půlročního průměrného platu. Zahrnovalo to jednookou zrcadlovku s měřením expozice přes objektiv - typicky Pentacon Six - samozřejmě na svitkový film 6x6 cm. Dále alespoň 2 výměnné objektivy, 'širokáč' plus 'tele', k tomu festovní stativ na noční expozice, sadu barevných filtrů a náhradní filmy pro výměnu. Celek tvořil poměrně masívní a také náležitě těžký kufřík. Šli-li jste do terénu fotografovat, nebylo už možné konat přitom jinou činnost, nanejvýš si třít zmrzlé ruce když bylo venku minus 20.
A dnes?
Za lidovou cenu kolem 3 tisícovek máte ultra plochý přístroj s trojnásobným zoomem (např. 38-118 mm), nastavitelnou citlivostí odpovídající 21-36 DINům, závěrkou až do 1/4000 a obvyklou clonou 1:2,8. Samozřejmostí je stabilizátor obrazu (velmi užitečná věc!) a volba z několika obraz. režimů. 10 Mpx je asi současný standard a můžete z něj i tisknout ve vysoké kvalitě. O automatickém ostření a nastavení expozičního času se ani nezmiňuji, třebaže jen nedávno tohle bylo třeba dělat ručně!
A celý tento zázrak se vám pohodlně vejde do kapsy bundy, která navíc může být i barevně sladěna s tělem přístroje, neboť se zpravidla vyrábějí v nejšílenějších odstínech.
Zkrátka: dnes je už každý amatér vybaven tak jako profesionál. A protože může svého miláčka nosit neustále všude s sebou, navíc připravený k rychlé expozici (i s bleskem), není divu že pod vlivem okamžiku, nálady, zvláštních světelných podmínek trvajících možná jen pár minut...se přitočí k zajímavému záběru někdo, kdo nemá sice koncepci a záměr, ale je pohotový a využije příležitosti. Tím spíše, že jednotlivé foto stojí doslova jen pár haléřů a je tvořeno vlastně pouze opotřebením foťáku a baterií. A nepovede-li se, není nic snadnějšího nežli je opět smazat. Je to i docela ekologické. Žádný odpad, že!
Když jsem ale vytvářel svoji kolekci, z níž malou část nyní předkládám, tohle všechno nebylo možné. Věděl jsem, že některé exteriéry je nutno fotit jen v určité roční době nebo za určitých světelných podmínek. A když se stalo, že podmínky nastaly v době, kdy jsem byl jinde (v práci např.), snímek ten rok už třeba vůbec nevznikl a muselo se čekat do příště...
Ale to všechno už neplatí. Je to dobře nebo špatně?
Je zdánlivě pošetilé, být hrdý na těch několik stovek fotografií, pořízených ve 3 předlistopadových letech. Ale nesporným faktem je, že zřejmě nikdo jiný neměl takový nápad. Chodit cíleně po městech a zdokumentovat všechno, co se zdálo jen trochu zajímavé. Alespoň já neznám nikoho, kdo by investoval do tehdy poměrně drahé barevné fotografie - s vyjímkou fot do rodinného alba, zajímající pouze úzký okruh lidí.
Bylo exponováno cca 100 svitkových diapozitivních filmů zn. Fomachrom, což obnáší 1.600 okének. Více než polovina materiálu byla vyřazena ihned po vyvolání, z důvodu nesprávné expozice, rozmazání či výrobních vad. Zůstalo celkem 720 fotografií, z valné většiny širokoúhlého formátu 16:9. Z toho samotné Brno je na 482 snímcích; ostatní byly pořízeny v jiných městech: Jihlavě, Praze, Pardubicích, Ostravě, Velkých Losinách, Znojmě, Českém Krumlově a dalších. Poté byly filmy uloženy na bezpečné místo (chráněny před domovní prohlídkou StB, která hrozila), v suchu a chladu, na dlouhých 20 let.
Podnikal jsem toto všechno na vlastní pěst, vlastní náklady, vlastní odpovědnost, v čase osobního volna a bez záruky, že někdo někdy bude chtít vidět výsledky z toho vzniklé!
Čas oponou trhnul a fotografie se staly historickými rychleji, nežli jsem sám předpokládal. Vzhledem ke změnách v tváři městské krajiny je už dnes většina těchto fot naprosto unikátních. Když jdu fotit nyní, je znát že počet aut se během minulých 20-ti let zdvojnásobil; to že musím často čekat až se terén 'vyčistí', je ale to nejmenší! Mohl bych vyprávět, kolik vynikajících scenérií je doslova zkaženo auty zaparkovanými, které cloní výhled a rozbíjejí kompozici záběru. Rovněž všudepřítomné reklamní poutače a billboardy změnily drasticky možnosti fotografování.
Ne, nejsem takový ignorant, abych si nevšimnul celých desítek webových alb. Zhlédnul jsem tři čtyři náhodně vybrané a musím skutečně s plnou vážností uznat, že značná část vystavených fot je na velmi vysoké, doslova profesionální úrovni. To koresponduje docela dobře se rčením, že: "Dnes už fotí (skoro) každý."
No ano - a v tom to je. V době kdy jsem s tímto svým koníčkem začínal, byla pořizovací cena veškerého nutného vybavení v hodnotě půlročního průměrného platu. Zahrnovalo to jednookou zrcadlovku s měřením expozice přes objektiv - typicky Pentacon Six - samozřejmě na svitkový film 6x6 cm. Dále alespoň 2 výměnné objektivy, 'širokáč' plus 'tele', k tomu festovní stativ na noční expozice, sadu barevných filtrů a náhradní filmy pro výměnu. Celek tvořil poměrně masívní a také náležitě těžký kufřík. Šli-li jste do terénu fotografovat, nebylo už možné konat přitom jinou činnost, nanejvýš si třít zmrzlé ruce když bylo venku minus 20.
A dnes?
Za lidovou cenu kolem 3 tisícovek máte ultra plochý přístroj s trojnásobným zoomem (např. 38-118 mm), nastavitelnou citlivostí odpovídající 21-36 DINům, závěrkou až do 1/4000 a obvyklou clonou 1:2,8. Samozřejmostí je stabilizátor obrazu (velmi užitečná věc!) a volba z několika obraz. režimů. 10 Mpx je asi současný standard a můžete z něj i tisknout ve vysoké kvalitě. O automatickém ostření a nastavení expozičního času se ani nezmiňuji, třebaže jen nedávno tohle bylo třeba dělat ručně!
A celý tento zázrak se vám pohodlně vejde do kapsy bundy, která navíc může být i barevně sladěna s tělem přístroje, neboť se zpravidla vyrábějí v nejšílenějších odstínech.
Zkrátka: dnes je už každý amatér vybaven tak jako profesionál. A protože může svého miláčka nosit neustále všude s sebou, navíc připravený k rychlé expozici (i s bleskem), není divu že pod vlivem okamžiku, nálady, zvláštních světelných podmínek trvajících možná jen pár minut...se přitočí k zajímavému záběru někdo, kdo nemá sice koncepci a záměr, ale je pohotový a využije příležitosti. Tím spíše, že jednotlivé foto stojí doslova jen pár haléřů a je tvořeno vlastně pouze opotřebením foťáku a baterií. A nepovede-li se, není nic snadnějšího nežli je opět smazat. Je to i docela ekologické. Žádný odpad, že!
Když jsem ale vytvářel svoji kolekci, z níž malou část nyní předkládám, tohle všechno nebylo možné. Věděl jsem, že některé exteriéry je nutno fotit jen v určité roční době nebo za určitých světelných podmínek. A když se stalo, že podmínky nastaly v době, kdy jsem byl jinde (v práci např.), snímek ten rok už třeba vůbec nevznikl a muselo se čekat do příště...
Ale to všechno už neplatí. Je to dobře nebo špatně?
A NEZAPOMEŇTE, ŽE PO KLIKNUTÍ NA OBRÁZEK SE TENTO ZVĚTŠÍ NA PŮVODNÍ VELIKOST!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář