Jdi na obsah Jdi na menu
 


NĚKTERÉ FILOZOFICKÉ ÚVAHY
 


 

POSLEDNÍ PRÁZDNINY

1979

Závěrečné 3 týdny srpna jsem strávil na báječném táboře, opět v Kališti.
Ano, ještě roky poté jsem dumal, co vlastně mě zrovna v tento rok na mém táboře tak bavilo, že na něj stále vzpomínám... Bylo to snad bezvadnou partou? Báječnými vedoucími? Programem? Tím vším; ano, ale to bylo vlastně každý rok - tehdy šlo o víc, o znovanabytou svobodu (byť relativní), kterou jsem pociťoval mimořádně sladce...
Také jsem se tam naučil jednu málo známou, ale o to krásnější táborovou písničku:
 

Armína

Tam kde řeka Nil se vlní,
stojí palác bájí plný,
tisíce je tomu let, je tomu let.

Faraon žil k svému jménu
měl po boku krásnou ženu,
spanilou jak z růže květ, z růže květ.

Miloval ji z celé duše,
jak ten boží svět,
když tu náhle v dáli slyší zpěv:

REF:
Armíno má, Armíno má,
ať jsi kde jsi, jen splň lásky sen.
Armíno má, Armíno má,
světlem či tmou, světlem či tmou,
pojď v náruč mou, pojď v náruč mou!

Tam na břehu pěkném malém,
tam na břehu plném palem
faraon tam kdysi stál, kdysi stál.

Vtom uviděl ženu svoji,
jak s otrokem v růžích stojí,
čehož by se nenadál, by se nenadál.

Přikradl se blíž a blíže,
dýkou rychle ťal -
otrok umíraje zašeptal, zašeptal:

REF:

Z rozkoše a velké moci
dal faraon jedné noci
zazdít ji do jedné z pyramid, z pyramid.

Rok po roku klidně míjel,
faron už z toho šílel,
Armínu chtěl u sebe mít, u sebe mít.

A když měsíc na obloze,
tiše plál,
faraon tam naříkal a lkal:

REF:

Na webu jsou k mání i noty...

 

Musely uplynout celé dva týdny ze září, aby se otci podařilo mě upíchnout vůbec někde. Tím šťastným národním podnikem bylo První Brno, nešťastný jsem tu ale byl já.
Nerozuměl jsem si s kolektivem, do kterého jsem vůbec nezapadl. Což se mi stalo vůbec poprvé! (A taky naposled.)
Tehdy na podzim se mi ještě ta určitá izolovanost tolik nezajídala; a proto jsem jí využil ku prospěchu věci tím, že jsem chodil fotografovat Brno, jeho zádumčivá zákoutí a setmělé, tiché dvory. Strávil jsem tím celé toto období. Vlastně je škoda, že jsou tyto černobílé snímky dnes už nenávratně zničeny (a to včetně negativů). Byly výstižnými doklady doby, končících sedmdesátých let, kdy jejich černočerné stíny nade vše jiné vypovídaly o zániku hodnot, ceně života v totalitě, o zahnívající normalizaci.
Vydal jsem je však plamenům o dva roky později, kdy jsem s černobílou fotografií na dlouhou dobu - a možná že již natrvalo - skončil. Dnes toho ale lituji; šlo tu totiž nejen moji juvenilní uměleckou tvorbu, ale zároveň i o dokument míst které brzy potom vzaly definitivně zasvé. Ještě že se alespoň dochovalo těch pár snímků z tábora a jiných, ale poslední fotografie pocházejí z r.1980!
Když vzpomenu ale na ty série desítek černobílých snímků, s chutí bych si nafackoval... Až s odstupem jsem si totiž uvědomil, jaká je to škoda že se nedochovaly; zobrazovaly totiž zmizelou podobu města - byť v neúplné formě, takové jakou mi dovolil onen tíživý nedostatek času - jaká už nebude nikdy k vidění.

 


 

PARADOX VÁNOC

Prosinec 1980

Poprvé na tyhle vánoce jsem se začal zabývat tím, PROČ je vlastně slavíme?
Jsou-li to křesťanské svátky, tak my ateisté nemáme co oslavovat! A tím méně komunisté, ale v rozporu s fakty je udělali státem uznanými svátky. Ve skutečnosti se jedná o relikt pohanských oslav zimní rovnodennosti...ani pohané však my nejsme, neboť toto je samostatným náboženstvím (či spíše bylo), s propracovaným systémem úkonů odvislých od ročních dob, se spoustou jiných a logičtějších oslav nežli nabízí současný kalendář... Tak tady je vidět ta neskutečná faleš křesťanstva i současného socialistického zřízení: Oba tyto režimy nedokázaly vymýtit některé tradice, kromě jiného třeba i velikonoce, a tak je převzaly a prohlásily za svoje vlastní.
Skrývá se v tom však veliké nebezpečí pro budoucnost, kdy příslušník euroamerické civilizace nebude mít v konfrontaci s jiným náboženským systémem odpovídající motivaci 'to svoje' hájit, nebude pevný v kolenou a nemůže uspět již v pouhlé religionistické rozpravě, neřkuli, došlo by-li k vojenskému střetu...!



ARABELA A JÁ

Na vánoce začali v TV vysílat seriál, který už od té doby žije věčně. Nebudu jej představovat, neboť není jistě nikoho kdo by neznal Arabelu. Ale pro mě to byl tehdy více než 'jen' seriál. Byl to únik do světa snů, světa kde každý problém má své řešení a každá strast svůj konec. Ó jak moc jsem tehdy něco takového potřeboval, v téhle době kdy se mi už vůbec ani žít nechtělo, kdy jsem myslel že nedočkám svého osmnáctého roku, odkdy se budu moci teprve vážně pokusit o emigraci a konečně se tím osvobodit od živoření v totalitě!
Není ani od věci, uvést na tomto místě fakt který byl dlouho sporem mezi námi pubescenty: Má úvodní melodie seriálu svoje slova či nemá?
Později se mi podařilo slova nejen slyšet ale dokonce celou skladbu i nahrát! Bohužel pásek v kazetě nemá takovou trvanlivost aby se dochoval do dnešní doby; naštěstí mě ale napadlo slova si opsat a tady jsou!

Arabela
(zpívá a mluví Dáda Patrasová (pardon, vlastně princezna Xenie) - průvodní slovo je kurzívou)

Jednou, to bylo ještě před natáčením televizního seriálu, si Arabela ráno přivstala - hm (!) - protože jí prej bylo v noci smutno, a vyrazila na své tajné místo v pohádkové říši...
Viděla jsem, jak se natáhla do trávy - a najednou se odněkud ozvala tahle písnička:

Štěstí náruč, lásky lán,
k cestě klíček nám je dán...
Nečekej, když můžeš jít -
štěstí najdeš tam kde budeš chtít!

Arabela se rozhlíží, odkud se ta píseň v trávě bere - a hele! On ji zpívá takovej malej červenej trpaslík se strašně divným hlasem. Sestřička se začala chechtat a slunce, které ji přitom načapalo, povídá: No vidíš!
A ten trpaslík zpíval pořád dokolečka:

Štěstí náruč...

Když mě Arabela zblejskla, hned spustila: "Jé milá Xenie, chceš-li se pobavit, tak si poslechni tohodle trpaslíka!"
Nó - tak to jsem se teda pobavila! Představte si, že ten trpaslík zpíval asi takhle:

Štěstí náruč...

Ha ha ha - no takhle teda my děti zpívat nemůžeme!
Protože...proč?
Protože nejsme žádní trpaslíci!
Za to by nás Večerníček nepochválil! My přece musíme zpívat jako slušně vychovaný lidi:

Štěstí náruč, lásky lán,
k cestě klíček nám je dán...
Nečekej, když můžeš jít -
štěstí najdeš tam kde budeš chtít!

 

 


O PRÁVU A CENZUŘE

Podzim 2000:

Je směšné, jestliže v jeden den slyšíme zprávu o tom, jak byl odsouzen vydavatel knihy Mein Kampf k vysokému peněžnímu trestu a zároveň soud osvobodil toho, kdo nese - byť nepřímou, ale přece jen zodpovědnost - za smrt 7 lidí ve zříceném domě na nám.Svobody v Brně! Nikdo mě nepřesvědčí, že v tom prvním případě skutečně k nějakému zločinu došlo... Vždyť dotyčnou 'černou knihu' si mohl doslova kdokoliv vypůjčit z veřejných knihoven po celých posledních 50 let; s průměrnou znalostí němčiny ji i přečíst a udělat výpisky. Avšak humbuk okolo prvního českého vydání zatemnil mozky činitelů justice a oni tak v době, když už beztak byl celý 100 tisícový náklad vyprodán, začali knihu zakazovat a posílat policii (která zřejmě nemá jiné zaměstnání nežli takové blbinky) do skladů, aby zde tím novodobým honem na čarodějnice vybrali a zabavili zbytky něčeho, co už má každý koho to zajímalo, dávno doma !!!
Causa se vlekla mnoho měsíců a Mein Kampf stačili zájemci nejenom koupit, ale si i přečíst. Osobně mohu říci, že není lepšího argumentu proti nacismu; dával bych tu knihu sám všem těm holohlavcům, co bezduše hajlují na svých shromážděních! Zde by se totiž dozvěděli - a to bezpochyby vůbec poprvé - pro CO vlastně že to zvedají pravice! V knize totiž zcela jasně stojí, že jako všichni Češi jsou i oni příslušníky tzv. národa III.kategorie, už Hitlerem samotným odsouzení ke zplynování! Přece by dále nehlasovali pro vlastní smrt...?
Jenže někomu asi vadilo právě to: Zveřejnění nezakryté pravdy, holá ideologie bez příkras a komentářů... Čiší z ní totiž blízká, ba přímo bratská podobnost obou socialismů. Jeden nacionální (národní) a druhý internacionální (mezinárodní). Jiné rozdíly nejsou patrné. Fašisté i komunisté udržovali v chodu totalitní stát, bránící svobodnému uvažování. To nás vede po stopách novodobých Koniášů až do řad organizace, říkající si strana, třebaže se jako politický subjekt nikdy nechovala...Proto nikdy stranou nebyla, jen zločineckou organizací a je jí i nadále, třebaže dnes nemá výhradní moc ve státě.
Ale jak vidno, přece jen dovede svoje prosadit! I Hitler zakazoval svou vlastní knihu; to aby mu nebylo v pozdější době tak zpříma vidět do karet...!

Anebo: Neustále se upozorňuje, jak málo je soudců a soudy jsou zavaleny případy; jenže když se jednalo o to, poslat do vězení účastníky demonstrace před ruským konzulátem - měli se ti přítelíčkové čile k světu a soudili a soudili!
Co na tom, že kvapně a nezodpovědně - ba, co říct, také navíc i protiprávně!
Vždyť onen konzulát je čistě ruským majetkem a to včetně omítky, postříkané mladými demonstranty červenou barvou (aby tak bylo zřejmé, že jejich vláda je celá krvavá, alespoň co se masakrů civilních osob v Čečensku týče! Proti tomu také ostatně ti příslušníci hnutí Nesehnutí protestovali.)
Samo rozhodnutí soudu považuji za protiprávní. Sám fakt zabývání se podobnými případy za škodlivý a zbytečný. Jestliže je konzulát majetkem cizího státu a české právo kodifikováno v mezích římského tak, že nelze stíhat činy spáchané mimo území státu, jedná se tu jasně o pouhé poškození majetku v cizině - a to také vylučuje vůbec samotné stíhání tzv. pachatelů. Na to hned navazuje ustanovení, dle kterého nesmí být občan ČR vydán k trestnímu stíhání do ciziny; takže demonstranti jsou tímto z hlediska práva beztrestní. Jistě, ruská strana by pak ale mohla požadovat úhradu nákladů nové omítky - a tak bylo z hlediska státu nepochybně snažší, než by platil sám, k platbě prostě někoho jiného odsoudit, že?
Zkrátka šlo o rozhodnutí nikoliv právní, ale politické, to mi nikdo nebude vymlouvat.
Ale potom nelze brát vážně ani jiné případy. Takováto justice mi nebude pranic vykládat o právu a spravedlnosti; k tomu jednoduše nemá oprávnění...
Ani nechci slyšet, že do toho nemám co mluvit, neboť údajně my laici nerozumíme složitému právu; případy jsou to natolik jednoznačné a jasné, že k porozumění stačí mít oněch pouhých 5 tříd obecných.
Ostatně - celé právo je uděláno tak, aby mu řadový občan byl schopen porozumět; vždyť jej musí dodržovat a jak by jej dodržoval, kdyby mu nebyl schopen porozumět...! Stejně jako je schopen porozumět tomu, že pokud by se české soudy věnovaly skutečným případům a nikoliv takovým, jejichž dva příklady jsou uvedeny výše - měly by času a možností dostatečně. Už i proto, že by si dlužníci a jiní podvodníci ve své většině jasně uvědomili, co jim hrozí a ke spoustě budoucích trestných činů by proto vůbec ani nedošlo! Jak známo, příležitost dělá zloděje a tu mají těch příležitostí bezpočet; dá se mluvit dokonce o nějaké živné půdě, která přeje těmto živlům a poctivého, řádného občana nechává na pospas zlu a bez možnosti se dovolat svých zákonných práv...

 

 


O JAZYCÍCH

Březen 2001:

Otázka, která tak často v minulosti napadala nejrůznější moje kritiky, ale i mně samotného zněla - proč já vlastně píši každé své dílo nejprve v českém jazyce?
Okolnost, že je a už navždy zůstane mojí mateřštinou, nejspíš neobstojí sama o sobě jako dostatečný důvod. Ale vždy jsem obdivoval na češtině to, jak je jazykově bohatá, slohově plastická a tvarově rozmanitá...Kolik jen se jí toho daří vyjádřit, jak podrobně a přesně v peru toho, kdo to s ní umí!
Kam se v tom na ni hrabe angličtina...Je to piroteskní. Tak jen si vezměte že česky hovoří - lépe či hůře - v současné době jen 10 milionů občanů ČR + asi 2 miliony vystěhovalců první až třetí generace. (Další kolena už nelze počítat; ti už zpravidla neznají z mého jazyka ani slovo! Ale i u oněch 2 milionů lze snadno pozorovat dlouhé váhání, nežli vysloví každý nějakou větu...Délka tohoto váhání je přímo úměrná tomu, jak mnoho je dotyčný či dotyčná vzdálena od odchodu ze země původu...Svého vlastního, anebo odchodu rodiče, rodičů.)
Naproti tomu, angličtinu má za svůj rodný (či aktivní) jazyk 280 milionů Američanů, 60 milionů Britů, 18 milionů obyvatel čítá Austrálie, 3 miliony Nový Zéland a 30 milionů Kanada (ze které rozumně počítám jen asi 1/2 obyvatel, jakožto anglicky mluvící; ostatní jsou frankofonní). Zbývá ještě Jihoafrická republika se svými 30 milióny. A měli bysme to vše. Takže když to všechno sečteme, dobereme se k číslu 405 milionů lidí. Což, jak připomínám je souhrnný počet všech, co mají jako svůj rodný, případně aktivní jazyk angličtinu. Pak ale je nutno připočíst k nim ještě ty, kdož žijí mimo území těchto států a angličtinu ovládají alespoň průměrně slovem a písmem - je dost těžké učinit odhad, avšak nebudu jistě přehánět, zaokrouhlím-li celkový počet všech co jsou schopni tímhle světovým jazykem č.1 komunikovat (v roce 2001) na 1 miliardu lidí.

Teď se naskýtá otázka, nemělo by-li se i do první skupiny, tedy té česky hovořící - započítat nějakých těch pár tisíc lidí, cizinců, co zčásti lépe, avšak zpravidla s potížemi a kostrbatě - český jazyk zvládli a naučili se jej. Jenže, co naplat - běží zde skutečně jen o pár tisíc lidí a ti, doopravdy, celkový počet nijak neovlivní...!

Ano. Máte pravdu. Anglicky píši z praktických důvodů, ale česky ze záliby. Aťsi. Nemám za co bych se styděl. Svojí košatostí je natolik rozmanitá, že uspokojí i takového knihomola jakým já jsem. Jedná se kromě toho, též o jazyk velmi výstižný, což se o angličtině vůbec říci nedá...Bohužel. Je zato jednodušší, ovšem jenom, máte-li za výchozí jazyk některý z dialektů latiny.
Navíc, sice se mně tohle tak zrovna moc netýká - nejde-li tedy zrovna o básně žertovné či erotické - byla čeština vyhodnocena jakožto ten úplně nejvhodnější ve vyjádření rýmů, tedy k tvorbě poezie. A to ze všech evropských jazyků, následována sice v těsném závěsu běloruštinou, ale... Jazyk český je přece jen ještě o nějaký maličký kousek lepší!
Naproti tomu angličtina je z tohoto hlediska zcela a bezkonkurenčně poslední!
Je tu ale určitá daň za obtížnost mojí rodné řeči...
Ale ať jen zůstane čeština taková jaká je, i když z praktických důvodů ji dělají složitými všechna ta nabodeníčka, háčky a čárky! Je alespoň výrazná a typická, nedá se tak lehce splést s jinými jazyky. Kdo bude chtít, dostane možnost přečíst si celé moje dílo souhrnně v originále; tedy až budou dostatečně zabezpečena autorská práva.
Oproti takové angličtině je dozajista jazyk český přesnější a to tak, že podstatně...No nezlobte se na mě - ale jesliže má jazyk slova o celých desítkách !různých! významů, pak...Jako např. sloveso draw: našel jsem celkem 132 (!!!) významů, a to ještě nemusí být ani všechny, že.
Slovenština a němčina, vypadají že jsou asi tak na stejné úrovni z tohoto zorného úhlu, dokonce i esperanto se zdá v tomto ohledu být na výši, zatímco latina však se už přibližuje spíše angličtině. O ostatních jazycích již nemohu hovořit tak zasvěceně, neboť je neznám.

Evropa je beztak jedním velkým Babylonem, nemyslíte?
Mluví se zde hned 43 jazyky (počítáno ale jen a pouze s těmi úředními - fakticky jich bude více než 100!) a používá třech abeced: latinky, řecké a cyrilice, tedy mutace azbuky. Přitom je to nevelký kus země - byť dost hustě osídlený - co má nějakých 460 miliónů obyvatel. Takže zde připadá plus mínus jedna řeč na něco přes 10,000.000 lidí - čili na tolik, kolik má tak asi ČR. Zajímavé! Nyní se mi už čeština nezdá tak minoritní jako dříve. Je to spíše průměrný evropský jazyk.

Zmínil jsem se o svých jazykových znalostech.
Ano, je to konečně pravda. Po všech těch letech nucených odkladů jsem dosáhl obstojné znalosti jak němčiny tak angličtiny; ovšem tu první znám víceméně slovem, druhou pak písmem...Z latiny si pilně předříkávám starověké sentence a čerpám tak přímo z úst klasiků jejich moudrost. To ostatně, byť poněkud nesystematicky jsem dělal již někdy od r.1982.
Nu a esperanto? Zde ještě váhám! Je mi sice velmi blízká myšlenka hnutí esperantistů, vzájemná bezbariérová komunikace, vydávání literatury a společné cestování...avšak je mi třeba ještě rozvážit, kolik lidí vlastně - a to nejen v absolutním počtu, ale též v počtu z těch kterých společenských skupin - přijalo tento uměle vytvořený jazyk jako prostředek svého dorozumívání. Nevidím přece jen význam v naučení se toho, co by používala jen malá skupina akademiků jako oddechový prostředek na svých prázdninách, ehm...Jde mi o praktické užívání. Ano, byly vydány knihy, apod. Jenže - co dál...? Nebo to je všechno?
Nespornou nevýhodou a omezením je jistě používání diakritických znamének v esperantu; jistě taková stříška nad samohláskou není v románských jazycích vyjímkou, avšak co říci na to, že v esperantu je i nad h či g?
A zkuste toto písmeno potom napsat na počítači! Já prostě neobjevil způsob, jak to udělat! A ani na psacích strojích, ovšem, klasických psacích strojích tu stříšku nenajdete!
Zde je nutno dodat že ani jazyk latinský není v tomto pozadu, a že zde se jedná pro změnu, o vodorovnou čárku nad samohláskami. A problém je s ní naprosto identický...V obou těchto případech se jedná pouze o jeden, jednojediný znak - ale dokáže to pokazit celý text !!! Já vím, že v praxi je používáno latiny bez diakritiky. Ale tato vodorovná čárka, používaná na označení dlouze vyslovovaných samohlásek a tedy k jejich odlišení od krátkých - se potřebuje velmi často a její absence tak kazí celý latinský text!
Ano, s latinou jsou jistě i další, řekl bych 'moderní' problémy. Její slovní zásoba neobsahuje totiž žádné z nových výrazů, označujících běžné jevy každodenního našeho života; jako auto, počítač, letadlo...a samozřejmě mnoho set a snad tisíc dalších. A tato okolnost, i když by se dala obejít utvořením potřebných tvarů zcela přesně dle pravidel její mluvnice - a pokusy o to již byly dokonce provedeny! - ji vyřazuje z okruhu živých jazyků, tj. takových co mohou být a také jsou používány v každodenním styku lidí s lidmi. Zůstává tedy k dispozici vědcům, lékařům, duchovním a badatelům rozličného typu. Je to ovšem paradox, když si uvědomíme kolika novým věcem dala název, odvozený právě ze sebe.
Je ovšem dalším faktem, že sama latina přejala mnoho odvozených slov zase z řečtiny! Který jazyk je tedy vlastně 'čistý'? Svahilština?
Takže abychom si to všechno ujasnili.

Bylo ostatně publikováno už bezmála 900 projektů mezinárodního jazyka, z toho více než 200 na latině přímo založených; ba, či spíše, se jedná o pouhé reformy jazyka latinského...Staří Římané, ti by asi koukali (!). Jak jim novodobí latináři zjednodušili gramatiku.
V latině mohu jen číst, nikoliv do ní překládat a komunikovat. I četba sama se omezuje vpodstatě na onu moudrost antických učenců (ale mají co říci pořád, i k dnešku, i k budoucnosti, na to nezapomínejme!). Esperanto potom je sice velmi lehké na učení, jak ale mi bylo sděleno jinými ústy; pokud jej budu používat, musí mít dobrou sdělnou schopnost a musí být ovládáno nezanedbatelnou skupinou uživatelů všech možných národností. A 6 milionů lidí, z toho plné 2 miliony v Číně (odhad v roce 1995 - Věra Barrandovská) svědčí o malém zájmu o skutečně univerzální, všelidský jazyk. Jakoby se lidstvo ani nechtělo domluvit; i když ten zakopaný pes je možná úplně jinde - prostě jen si většina lidstva asi nechce uvědomit, že dosud složité věci se dají dělat také jednoduše...Podstatně jednodušeji. Esperanto je také ze všech, dosud registrovaných umělých jazyků nejméně latinoidní, zřejmě nutnost k tomu, aby bylo na prostředku všech různých cest lidstva a ne pouze blízké evropské bílé civilizaci. Je mu vytýkána nelibozvučnost a relativní 'nepřirozenost', mnohdy nepřehledné slovní složeniny, nepraktická grafika s netypickou diakritikou, jakož i apriorní gramatika.
Avšak, přitom všem berme v úvahu že se jedná o skutečně umělý, mezinárodní jazyk, vědecky konstruovaný dr.Zamenhofem a poprvé publikovaný v r.1887. Jako daň za schematizující, prajednoduchou gramatiku a pravidla slovotvorby, za pouhých 16 pravidel mluvnice a na jednotných koncovkách založené slovní druhy, považujme tedy výše zmíněné nevýhody. Dalšími výhodami, vyvažující bohatou měrou všechny nevýhody je analytické stupňování, pevný přízvuk na předposlední slabice atp., jakož i rozšiřování jeho vlastního lexika odvozováním pomocí afixů a sufixů (předpon a přípon), které mají i svůj samostatný význam. Dají se tedy použít i izolovaně, toleruje se zde rovněž nahromadění jejich většího počtu.
Lidé, ovládající už románské jazyky, zvládnou bez učení celých 80% slovních základů, angličtináři 70%, u germanistů se totéž však snižuje na 50% a u slavistů pouze na 30%; ještě více klesá u Asiatů, pro které je však na druhé straně výhodou morfologie esperanta.
Celková autonomnost a pravidelnost tohoto jazyka je nespornou výhodou při jeho výuce pomocí logiky, třebaže se tím zase vzdaluje naturalismu. Ale to jsme zase už u té daně, jak bylo zmíněno výše...
Sympatické ovšem je, že vedle (již) určité tradice esperanta, což obnáší mj. i přes 30.000 svazků knih (údaj z r.1982 - novější nemám), dále vychází v tomto jazyce na 160 různých časopisů, vysílá 30 rozhlasových stanic...Jen o TV satelitu není zatím slyšet.
A vedle četných mezinárodních kontaktů, společných cest, dlouhodobých přátelství a nezřídka i manželských svazků, existují už i rodilí mluvčí tohoto jazyka !!!
Jak je to možné...?
Jednoduše. Děti, pocházející ze smíšených manželství, kde dochází zákonitě k bilingvismu, příp. i trilingvismu. Jsou ale známy i - poněkud extrémní - případy dětí, vychovávaných pouze esperantsky! Ty pak poznaly etnické jazyky až na ulici či později ve škole. Právě takové děti jsou, na druhé straně, zase velmi vděčným objektem zkoumání řady lingvistů, kteří tvrdí, že dětská slovotvorba mnohé napovídá o struktuře a vývoji každého jazyka.
Esperanto bývá rovněž hojně využíváno jako překladového mezijazyka, zvláště v práci s počítači, kde je vysoce ceněno jeho naprosné pravidelnosti a jednoznačnosti.
Shrnuto a podtrženo: Esperanto ano, ale jen pro zábavu a mezinárodní přátelství; a to i přesto,že samo o sobě nabízí daleko větší možnosti využití.
Jako jedinému se mu navíc podařilo dosáhnout všech 18 stupňů z této tabulky úspěšnosti uměle vytvořených jazyků:

1) Uveřejnění systému (dosáhlo jej mnoho projektů)
2) Vydávání časopisu v dotyčném jazyce autorem (Ro, Medial)
3) Relativně silná propagace, přívrženci projektu
4) Malé organizace (Idiom Neutral, Novial, Neo)
5) Beletristika - překlady i vlastní literatura
6) Více časopisů, vycházejících v dotyčném jazyce
7) Jisté užití ve vědě a technice (Latino sine flexione, Basic English)
8) Vyučování jazyka v nestátních kursech
9) Určité ústní použití při mezinárodních setkáních (Volapük, Ido, Occidental-Interlingue, Interlingua)
10) Větší praktické využití v odborných časopisech a cechovních organizacích
11) Rozvinuté a velmi rozvětvené národní i mezinárodní organizace
12) Obsáhlá beletristika - překlady i originály
13) Relativně rozšířené vyučování jazyka, částečně i na státních školách
14) Velké mezinárodní akce, světové kongresy
15) Vlastní rozhlasové vysílání
16) Jasné sociální a politické rozlišení mezi mluvčími dotyčného jazyka
17) Samostatné hnutí mládeže uvnitř organizací
18) Jisté užití jako rodinného jazyka (bilingvismus dětí)

Ale je to přesto jazykem přátelství, jako latina jazykem vzdělanců, němčina filozofů a vědců, francouzština diplomatů, poštmistrů a spisovatelů erotik, angličtina byznysmenů, filmařů a všech ostatních.

Sečteno a podtrženo: V nynější situaci, kdy státy vstupují hromadně do Evropské Unie, je navýsost potřeba najít společnou jazykovou bázi pro komunikaci. A jakožto nejdokonalejší a zároveň nejjednodušší možnou se jasně ukazuje esperanto. Alespoň pro Evropana určitě, jisté výhrady by měly asijské, africké i jiné civilizace - avšak; vytvořily ony cokoliv lepšího?
Dokonce si myslím, že z hlediska jednoduchosti gramatiky to ani vytvořit nelze, Zamenhof sáhl do samých základů všech jazyků a více zjednodušit by to už nešlo.
O slovní zásobě platí asi totéž, byť jednoznačné se to jeví rovněž pouze z evropského pohledu.
Ale má-li to být komunikátor především pro Evropu, takového typu aby se jej byl schopen naučit vpodstatě každý kdo umí číst a psát v rodném jazyce, nelze pochybovat. Odpůrci nechť jej berou třeba jen jako pouhý nástroj, jako je kladivo nástrojem k zatlučení hřebíku; jazykovědci si pak ale jistě smlsnou na puritě esperanta.
Ano, takovýhle jazyk určitě musel vždy vadit jakémukoliv xenofobovi a každému diktátorovi. Měli proto své důvody; diktátor přece nepotřebuje, aby se řadoví občané byli schopni domluvit mezi sebou, s občany jiných národů. Oni potřebovali jejich oddělení od světa, izolaci - a k tomu jim po staletí sloužila bariéra jazyků velmi dobře. Oni sami si dohodli vše co potřebovali (a to zpravidla ke škodě svých poddaných), neboť zaplatit dobrým tlumočníkům pro svou potřebu jim nečinilo těžkosti...A o xenofobech ani nemá cenu mluvit, ti budou vždy proti všemu odlišnému.

Avšak vraťme se k ostatním jazykům.
Němčinu používá bohužel jen asi 100 miónů lidí v germánských státech a nepříliš významné procento cizinců se ji učí; a dokonce ani OSN ji příliš nepreferuje!
Naproti tomu ale...
Němčina mi může potom nabídnout tu nejširší paletu erotické literatury jaká kdy spatřila světlo světa; přitom se nevyhýbá žádnému z témat! A co významní germánští filozofové a psychoanalytici? Ani na ty nezapomínám. V originále se tu dá číst jak Nietzche, Heidegger a další velcí němečtí myslitelé, tak Hitlerův Mein Kampf (až bude někdy opět vydán), Karl Marx (pro sociální masochisty) a Sigmud Freud, všichni spolu mohou být podrobeni kritickému zkoumání v originále - a celkově mohu prohlásit že se mi zamlouvá tento Goethův a Schillerův jazyk ještě více nežli samotná angličtina!
To může leckoho překvapit; ale ať nehledá v mé motivaci nic, co by tu nebylo.
Zdánlivě velká strohost, ostrost mluvy a sykavky někdy 'dere uši' mnohým odpůrcům tohoto svérázného jazyka. Ale já v tom vidím i plus: neboť výraznější a jasnější přízvuk snižuje podstatně riziko toho že si nebudeme s rodilým mluvčím rozumět...!
Což ale hrozí u angličtiny zcela jasně. Překládat do a z němčiny můžete z 90% slovo od slova - avšak, co se angličtiny týče, vpodstatě to samé z 90% nemůžete!
Výhody jazyka anglického tkví však jinde, jak bylo už řečeno a tak si to jen shrneme v krátkosti. Nejrozšířenější, naučitelný prakticky pro všechny. Má největší anály literatury odborné, překlady z jiných jazyků jsou pořizovány v zásadě ze všeho, co za něco stojí. Číslo 1 v obchodní i přátelské komunikaci, na internetu, ve filmu a jiných uměleckých směrech...
A to i přes četné svoje nedostatky a vnitřní nedokonalosti.

Je mi jen trochu líto francouzštiny. Přece jen, číst ty jejich slavné spisovatele v originále...Dumas, de Sade, Verne, Baudellaire...Ale jejich překlady do češtiny byly vždy velmi zdařilé (!!!), naštěstí. Ostatně, Francouzi dnes už stejně žijí pouze ze zvyků, tradic a své pověsti a ani Paříž není dávno tím, čím bývala...

Zato španělština mě nechává zcela chladným. Mluví se jí totiž všude, kde pálí slunce a je hodně teplo - což, jak možná ještě nevíte - přímo nesnáším. Ani literaturu nemá moc bohatou... Já vím: používá ji nějakých 300 miliónů lidí, avšak!
Čínština má možná ještě více rodilých mluvčích nežli angličtina, a sami vidíte ten rozdíl. Takže v počtu uživatelů to samozřejmě není!

Ještě doplním tuto malou jazykovědnou studii o vlastní poznatky, získané učením se cizím řečem. V románských jazycích existuje při jejich studiu proces, který je typický zvláště pro angličtinu a který bych rozdělil na tato čtyři stadia:

1) ovládnutí psané formy pasívně (rozumím jí, ale ještě nepřekládám)
2) ovládnutí psané formy aktivně (překládám)
3) ovládnutí mluvené formy pasívně (rozumím jí, ale ještě nemluvím)
4) ovládnutí mluvené formy aktivně (mluvím)

Teprve při obstojném zvládnutí všech vyjmenovaných stupňů je možno začít hovořit o zvládnutí jazyka. Ono klasické: slovem i písmem! Ano, písmem pasívně, pak aktivně a dále slovem (mluveným) nejprve zase pasívně, posléze aktivně...Tak a máme tu opět ta samá 4 stadia.

No a když jsme u těch (ne)dokonalostí, navrhnul bych pár zlepšení jazyka anglického...Jazyka světového.
Ale jistě. Já především, jako zastánce globalizace (už od roku 1979!), doporučuji naprosto veřejně angličtinu! Ale nyní, když už řadu let jsem nucen překonávat její obtížnosti, dovolil bych si provést takový soubor změn a dodatků, že by se tímto ten jazyk opravdu stal co nejpřístupnějším pro všechny vrstvy, národnosti a věkové skupiny lidí!
Jak na to?
Nejprve tedy bych odstranil všechny známé a chronické nepravidelnosti. Jedná se tedy o více než 150 sloves, jejichž tvary by snadno bylo možno převést na pravidelné - neříkejte, že to nejde, vždyť řada už jich převedena je, a to v americké angličtině - a takto by spadala pod obecná pravidla. Spolu s tím i zavést tvary nepravidelných množných čísel podstatných jmen, ustálit pravidla ve skloňování a stupňování jmen přídavných a příslovcí tak, aby ani tu nebyly matoucí vyjímky...
Pak by se daly odstranit veškeré ostatní vyjímky - v osobách, zájmenech atd.
Nakonec bych zredukoval nynějších 12 časů na polovinu, tj. zavedl rozlišení pouze přítomného, minulého a budoucího - samozřejmě, jako nyní ve dvou modifikacích, což je tvar prostý + průběhový.
Nakonec dát pryč všechny méně používaná slova, což v situaci kdy jedna věc nebo činnost je nezřídka označována až 40-ti výrazy (žádná vyjímka !!!), navíc mnohdy se vzájemně překrývajíc s výrazy jinými...nebude jistě k zahození. Ponecháno by mohlo být - dle konkrétních okolností - jen 1 - 4 slova pro jeden výraz, přičemž by se i tato významově lišila a byla adekvátní vždy k té 'svojí' větě. Tak třeba, 'velký' by se překládal jako 'velký duchem' nebo 'velký významem' či 'velký fyzicky', takže zde postačí tři výrazy pro jedno slovo.
Nu a získanou verzi angličtiny, skromně nazvanou the WORLD ENGLISH, dát jako závaznou normu celosvětové komunikace...Jako vyučovací jazyk č.1 na školách, všechny ostatní, tj. i původní národní jazyky (které by mohly být v té které vyučovány nepovinně a s č.2) by byly už jen volitelné.
Proč toto všechno? - táže se jistě nejeden zastánce národních kultur, nacionální fanatiky a šovinisty nepočítaje. No přece abychom si lépe porozuměli, lépe se sblížili a mohli snadněji navazovat neformální, přátelské kontakty! - odpovídám jim zase já. Vždyť neporozumění, jazyková bariéra, neznalost způsobu myšlení jsou podstatnými důvody k odcizení, na němž se už dosti snadno buduje i nenávist a xenofobie, se kterými je snadné zatáhnout jeden národ do války proti druhému!
Neboť nemáme rádi to co neznáme, to co je nám cizí, to čemu nerozumíme.
Zastánci umělého jazyka Esperanto mi dají jistě zapravdu. Navíc - když jsme u toho, pohrávám si i s myšlenkou anglického klonu Esperanta; a sice,vypadalo by to následovně:
Nahradit všechna esperantská slova slovy anglickými, se současnou redukcí významově totožných (jak bylo vzpomenuto výše) za současného ponechání esperantské gramatiky. Ta je, moji milí, ostatně velmi sympatická - s málo pravidly a zcela bez vyjímek, ve srovnání s angličtinou, kterážto vnucuje hodně pravidel a nesmírně pestrou škálu - vyjímek k tomu...Můžeme jít v tomto ještě dál, a tak bych navrhl i implantaci způsobu tvoření nových slov odvozováním, rovněž po vzoru esperanta. Jen se způsobem výslovnosti si nejsem jist; ono je sice opravdu pěkné číst každé slovo tak, jak se píše, ale přece jen...ta anglofonní melodičnost se mi líbí nesrovnatelně více!
Ale i tak závidím už teď, budoucím generacím. Tedy jen pokud, skutečně přijmou můj návrh jako konstruktivní řešení jazykové bolestné jazykové roztříštěnosti tohoto světa. To se pak budou snadno učit, to bude něco zcela jiného nežli mé dnešní pracné prokousávání se pěti jazyky !!! I když, po pravdě řečeno, lidstvo ani v tomto není moc přístupné změnám, byť zcela jednoznačně vedou k lepšímu a snadnějšímu životu na planetě, kterou si den ode dne kazíme víc a víc.
Už více než 20 let předtím, nežli byly napsány tyto řádky, navrhovala Světová Esperantská Společnost zavedení Esperanta jako univerzálního komunikačního prostředku v Organizaci Spojených Národů (jakožto i ve všech organizacích jí přidružených) - avšak bezvýsledně. Reagovalo pouze UNESCO - avšak, víme už přece, o jak podplacenou a pochybnou organizaci se jedná! Nikoliv nadarmo z ní USA spolu s Velkou Británií vystoupily, už někdy kolem roku 1984.
Esperantisté nabízeli rovněž svůj jazyk všem nevládním skupinám a hnutím - a není mi známo, že by některý z nich nabídku přijal...
Ostatně, krásně je to popsáno v dvojjazyčné knize (anglicky/esperantsky) vydané Esperanto press v Torontu 1982: Esperanto in the modern world. Přečtěte si!

Je zde mimochodem provedeno zkoumání doby, potřebné ke zvládnutí jednotlivých jazyků, samozřejmě na brilantní úrovni, slovem i písmem:

esperanto = 1 rok
anglicky = 2 roky
španělsky = 2 roky
německy = 3 roky
česky = 4 roky
francouzsky = 4 roky
japonsky = 10 let!

Je nutné k tomu dodat, že ačkoliv v japonštině tvoří slova symboly a např. ke čtení novin postačí už znalost nějakých 3 tisíc znaků, je pro mluvčího evropských jazyků složitá svojí symbolikou a náznakovitostí, rovněž mnohovýznamností většiny znaků...Ano, i zde, na tomto příkladě je vidět ona přepevná vazba k národní mentalitě a kultuře té které země...

A tak se ještě vrátím k zamýšlené jazykové reformě.
Jestliže kdysi ve středověku mohl jeden jediný člověk - navíc kněz, tedy osoba zajisté vzdělaná na tehdejší poměry, avšak bez lingvistického vzdělání - vymyslet zjednodušení pravopisu a zavést je do praxe tak, že ještě více nežli 500 let poté tento úzus stále dodržujeme (...!). Pak i já se mohu pokusit o něco takového, no ne?
Pro hovoří v dnešní době, době integrace, propojování jak ekonomického a kulturního povědomí jednotlivých národů - též fakt, že takováto the WORLD ENGLISH, jakožto dialekt nikým na světě dosud neužívaný...míněno, neužívaný jakožto úřední, oficiální anebo alespoň rodný jazyk - může sloužit jako univerzální řeč jednoduše už s pouhým přihlédnutím k tomuto faktu...! K faktu, že nikdo, žádný národ ani jednotlivec, nemohou vyčítat jinému národu nějaké zvýhodnění a poukazovat snad na to, že nějaká skupina se nemusí teprve učit všeobecně dorozumívacímu jazyku, neboť jej prostě už odjakživa zná! (Viz předchozí zmínka o esperantu a jeho přínosu lidstvu. To, co navrhuji, bude mít všechny jeho podstatné výhody.)
Ano, the WORLD ENGLISH bude v zásadě nový jazyk pro každého. A že by došlo zajisté k uvedené situaci, o tom nepochybujme; vždyť jaké hádky to byly jen kolem pouhého názvu jednotné evropské měny před jejím zavedením - no jen si vzpomeňte, pamětníci! Až nakonec, když se neshodly státy ani na franku, ani na marce, ani denáru či koruně - bylo přijato euro. Název naprosto primitivní, avšak vyhovující podmínce, aby nebylo živým platidlem žádné země...Ještě ti učení pánové zapomněli na sestercius, platidlo ve starém Římě; bylo by snad vhodnější, neboť z toho co vybudovala tato civilizace, čerpáme dodnes...Namátkou: abeceda latinka, římské právo, latinské názvy v medicíně, botanice, zoologii...

Tak, tak. Uvidíme, co nám budoucnost přinese. Cesty, které ukazují uznávané autority, nejsou vždy správné. A když jsou, často jimi lidstvo ani nejde.

Někdy po polovině března 2001 jsem zaznamenal znatelný pokrok v učení americké angličtiny a nyní nabývám té pevné jistoty, která mi doposud chyběla...Jistoty, že překlad bude dokonalý!
Ano, není to v žádném případě snadné a pouhý výpočet vyučovacích hodin, strávených nad tímto jazykem přesahuje 1.000; tedy má-li se to dotyčný naučit vskutku dobře. A jelikož je počítáno v hodinách školních, ježto obnáší každá jen 45 minut je třeba příslušně vynásobit onu tisícovku tak, abychom se dostali k těm našim - 'lidským' hodinám!
Ano, jak zněl můj původní předpoklad, jedná se o zhruba 700 hodin učení, což odpovídá dvěma hod stráveným nad jednou stránkou knih.
Ještě jsem asi nemluvil o poměrné složitosti amerického jazyka.
Nepřekvapuje vás to...? Odborní pracovníci odmítají uznat američtinu jako samostatný jazyk...ačkoli, jisté výrazné odlišnosti zde jsou, a to nikoliv teprve dnes! Tak třeba ve výslovnosti...
Ale abych to vzal pěkně popořádku.
Uvědomil jsem si - to předtím, nežli jsem se vůbec pustil naostro do všech těch překladů - že plnohodnotně, tedy slovem i písmem jak to je tak často zdůrazňováno z všemožných stran, se zde v ČR, člověk nemá téměř šanci naučit...! A to z více důvodů ve kterých ale hraje nesporný prim okolnost, že jazykové školy - a to zcela bez vyjímky - angažují rodilého lektora, Američana, leda tak jen omylem či nějakou zvláštní náhodou!
Naštěstí, pro mě alespoň, jsem zjistil že všechny typy a formy tohoto jazyka kolik jich jen je (klasická britská, americká, australská, kanadská, (jiho)africká, školní evropská - vysvětlím později!, a já už nevím jaká ještě se skládají ze tří základních složek:

-gramatiky,
-slovní zásoby a
-výslovnosti neboli intonace.

Přičemž pro velmi dobrý, až přímo dokonalý překlad potřebuji naprosto nezbytně pouhou první složku; třebaže toto pak ale je třeba znát naprosto perfektně!
Z celkové znalosti americké angličtiny tvoří sice gramatika jen třetinu (zhruba!) objemu učební látky, avšak s přihlédnutím k poměrné složitosti a obtížnosti jejích pravidel věřím tomu, že se jedná vlastně o polovinu celé práce se zvládnutím tohoto jazyka...
Ano, pokud je alespoň výchozím jazykem čeština, pak je anglická gramatika složitá; neboť zde je vyloučeno překládat slovo za slovem jak si to lze troufnout, jedná-li se o překlad z češtiny do němčiny!

Vraťme se však k tomu mému učení. Gramatika, jak jsem už uvedl, se nedá tedy nikterak ošidit. Její výhodou ale je, že ve své americké mutaci je téměř totožná s britskou; to nesmírně zjednodušilo hledání rozdílů, které jsou vlastně dost přehledně shrnuty do několika bodů v každé příslušné učebnici a nejsou fatální dokonce ani v případě, když na některý člověk pozapomene a uvede v britském 'znění'.
Pak následuje slovní zásoba.
Zde už není situace tak růžová: stovky i tisíce slov jsou zcela jiné, většinu z nich nezná opačná strana, tedy Britové-Američané ani pasívně, natož aby je používala...I když základní tvary slov bývají stejné, tak odlišným odvozováním a skloňováním se dostaly mnohé výrazy někam úplně mimo sebe!
A to nemluvím o slovech,co vznikly až teprve v USA jako zcela nové...!
Ba dokonce několik, ne moc ale přece jen několik, výrazů se užívá v obou zemích s naprosto odlišným významem. Nu, zde je třeba nepochybně jisté selekce a kontroly, aby se briticismus nemohl zatoulat mezi amerikanismy.
 

 

Květen 2001:

Dělám v angličtině rychlé pokroky, čím více si pamatuji a lépe a lépe tuto světovou řeč ovládám, tím více mě to baví. Což je snad i pochopitelné. Fascinuje mě ale to, co jsem se dozvěděl o Esperantu...Je podle všeho extrémně jednoduché, udělané už od samých základů k tomu, aby se co nejvíce lidí, co nejsnáze mezi sebou dorozumělo. Samosebou lidí ze všech možných národností.
Tak třeba, tvorba slov probíhá v systému 40-ti předpon + přípon které se přidávají ke slovním základům. Je tak možno - v některých případech - dosáhnout až 41 různých modifikací !!! Navíc je tu jen pouhých 16 zásad gramatiky, slova jsou zakončena stále stejnými hláskami, podle svého druhu, jako podstatná jména, slovesa atp. Prostě minimum pravidel s vůbec žádnými vyjímkami (kam se hrabe angličtina!), jednotlivá písmena se čtou stejně jako píšou, no prostě balada!
A zatímco v roce 1887, kdy dr.Zamenhof, polský Žid a vynálezce tohoto geniálního výtvoru uveřejnil vůbec první slovník, obsahující jen 904 slovních základů s možností tvorby 10.000 slov; pak o 95 let později byl na trhu Plena Ilustirita Vortaro (Complete Illustrated Dictionary), kterýžto shromáždil v sobě už celých 16.000 slovních základů s možností tvorby 160.000 slov !!!
A to se nepočítají mnohé slovníky odborného rázu, o které není také nouze.
Jistě se Esperanto začnu jednou v budoucnu učit, ostatně lektoři zaručují jeho plné zvládnutí do 1 roku. Jen bych potřeboval zjistit, jak moc je tento mezinárodní, neutrální jazyk rozšířen - údaje o 30.000 publikacích a 10-ti miliónech esperantistů jsou přece jen 20 let staré...
Měl bych napsat do jejich ústředí v Holandsku anebo se kouknout na internet.
Ale vlastně to nebude nutné. Zjistil jsem už, že Esperantem se zabývá 6 milionů lidí, z toho jich plné 2 miliony žijí v Číně. Na mysl se mi skutečně vkrádají pochybnosti, o smyslu a účelu toho jinak sympatického jazyka s pěknou zelenou vlajkou s bílým čtvercem pro zelené 'E' v levém horním rohu. Ale i tak je Esperanto víc nežli jenom jazyk, je to ušlechtilá myšlenka.

 

 

Červenec 2001:

Překlady odložím asi na celé prázdniny stranou.
Ono, už mě to pomalu unavilo - a tak raději tento jazyk procvičuji a doplňuji si slovní zásobu. Čtu mimoto už druhou anglickou knihu, tahle byla vydaná přímo v New Yorku, městě mých snů...a řeknu vám, tedy! Těch briticismů, je to celá plejáda původních ostrovních výrazů, co tvoří s amerikanismy bohatou směs moderní angličtiny!
No já se picnu, tohle...!
Budu si raději opakovat latinská přísloví a sentence.

 


O RELATIVITĚ LIDSKÉ POVAHY
Leden 2002:

Že prý každý z nás kdysi vykročil do života pln idálů. Toužil vyniknout, být něčím mimořádný, nebo aspoň změnit tenhle svět... Jenže život sám zpravidla semele jednoho do jakési univerzální, konformní podoby jenž je na hony vzdálená veškerým mladickým představám; nad ideály jednoduše zvítězí zvyk, nad upřímností pro změnu společenské konvence. Ale dokáže-li člověk někdy vystoupit ze zaběhaných kolejí a podívat se na sebe oněma kritickýma očima z mládí, pak má velikou chuť křičet!
To předchozí naštěstí není naprosto můj vlastní případ; a to i přesto, že já v mládí nebyl plný síly a elánu jako ostatní, u mně se jednalo spíše o lidskou nutnost. A stejně mi tyto ideály vydržely! Zatímco ostatní do toho spadli až po samé uši, pachtí se za mamonem, pěstují si rodiny, potí krev tak jako dříve i dnes - a proč vlastně? Aby měli zas a zas nová auta, nové vily, chaty, nové...? Já už ani nevím co, ale to je nakonec jedno. Vždyť lepší je být v pohodě a nikam se nehonit, no ne?

 
 

UŽ ZASE TY POVODNĚ

Srpen 2002:

Ve dnech 11. až 18. se převalily přes celé Čechy - od jihu k severu - největší záplavy za posledních 500 (!) let.
Nejhorší týden, co se týče přírodních pohrom. Škody byly nedozírné; vždyť si vezměte, že se rozvodnil jak Dunaj s Vltavou, tak i řada menších řek! A jen v samotných Čechách bylo postihnuto na 200 obcí a celkové škody přesáhly vysoko 2 miliardy $, z toho pak představuje pražské metro celou desetinu - a to prý bylo proti povodním vybaveno a mělo dokonce Pražáky před nimi chránit (!). Ale stačila jen o 20 m vyšší hladina a voda by se dostala až na Václavák.
Začalo to vlastně silnými dešti v jižním Německu, pak to přešlo na sever Rakouska a odtud se povodňová vlna převalila na Slovensko a do Maďarska.
Česko to začalo postihovat odspodu a postupně. Český Krumlov zdevastován Vltavou, voda na náměstí v Budějovicích. To v době, kdy už byly záplavami postihnuty Krems a/d Donau, Dresden, Meißen, Bratislava. Bylo zde jasně vidět to, o čem jsme slyšeli jen od svých babiček: 'Voda, toť živel kterýžto béře ssebou vše, co mu stojí v cestě.' A opravdu. Stromy, zvířata i celé domy. Jeden to podemlelo tak, že se zhroutil - ano, doslova zhroutil - a voda si jej celý, tak jak byl, odnesla s sebou. Celé to netrvalo ani minutu. Byl prostě pryč.
Praha se ocitla pod vodou; metro zatopené až po své vchody, v Karlíně se sesouvaly desítky podmáčených domů. Holešovicemi se dalo pouze proplout na loďkách a člunech... Tohle hlavní město ještě nezažilo. Karlův most s pilířemi skoro úplně zanořenými ve Vltavě. Národní knihovna se zatopenými skladišti ve sklepích; podobně dopadla i některá muzea v centru, například Vojenské.
Zlé je, že většinu těchto míst znám osobně, před lety je navštívil a nějakou dobu tam pobyl; o to více je mi jich líto. Prostě:
Katastrofa.
I když ne zase taková - z hlediska jednotlivců - aby se jeden na místě sesypal. Bylo ale zcela jasně vidět, nakolik našinci visejí na svém majetku; jinak by toto nemohlo srazit desítky tisíc lidí tak úplně na kolena... To pro mě v životě existují daleko vyšší hodnoty, nežli ty materiální. Na jejich místě bych se už jen smál; zažil jsem mnohem horší věci, a nikdo mi nepomohl ani neporadil, nepodržel mě v rozhodující chvíli.
A znova vystrčil při tom všem růžky i hyenismus; rabování, krádeže, podvodníci s prodejem falešných pojistek (proti příštím záplavám), rozkrádání humanitárních zásilek a kšeftování s nimi za přemrštěné ceny. Únik chlóru z chemičky v Lovosicích a ignorance vedení továrny vůči obyvatelům širokého okolí.
Havlovka si válí ale svoje kýty na pláži v Portugalsku - celých 7 dní se rozhodovala, má-li se vrátit do svojí vlasti... Nakonec tedy přiletěla a velkou pompou bude besedovat s čerstvými bezdomovci, tedy těmi co je voda připravila o střechu nad hlavou.


 


O BUDOUCNOSTI EVROPY

Červen 2003:

14.června bylo 3/4 souhlasem voličů schváleno přistoupení k Evropské unii.
Že budu cestovat ze státu do státu, s tím jsem odjakživa počítal. Podporoval jsem rovněž globalizaci, volný trh a jednotný světový jazyk. Předpověděl jsem zrušení povinné vojenské služby a rozpad nefunkční RVHP. Smáli se mi, když jsem stříhal v roce 1983 z mapy Slovensko a tvrdil že sjednocení Německa je nevyhnutelné; stejně jako pád komunismu. O pouhých 10 let později bylo už tohle všechno holou realitou a dnes jen málokoho napadne, že by to mělo být jinak... Ale že jednou bude možné ustanovit Spojené státy celoevropské, že na pitomou občanku - tolik proklínanou a zavrhovanou! - České republiky budu moci nejen volně cestovat po 25 členských státech a všude zůstat tak dlouho jak se mi zachce, a zdaleka ne jen cestovat...ale též přijmout zaměstnání nebo podnikat všude kde jen budu chtít v tomto prostoru se 450 milióny obyvatel nejrůznějších národních kultur, tradic a povah, budu moci se usadit nejen s ohledem na ekonomické, ale též klimatické či společenské poměry tam, kde mi to bude nejlépe vyhovovat --- tak takovéto výsady a práva neměl ještě nikdy nikdo v celých dějinách lidstva! Neměl a nemá je ani Američan, to, co nyní mohu mít snadno já jakožto Evropan s evropským občanstvím bez formalit, čekacích lhůt a ponižujících byrokratických procesů.
Zkrátka a dobře, naprostá většina mých klukovských snů se splnila - a navíc, v tomto směru i překonala! Něco takového jsem si ani já nedovedl představit, takže: Realita, skutečnost překonává sny !!!
Byl jsem samozřejmě pro, už kvůli tomu že komunisté hlasovali proti! A tohle byla jejich další porážka, po 1.květnu 2004 se jim už nemůže podařit uzavření hranic; ani v případě že by nakrásně vyhráli některé další parlamentní volby... Ano, mohou získat většinu ve vládě, mohou uzurpovat část moci - ale takový puč jako v čtyřicátém osmém si už nezopakují.
Takže žádné dráty, žádné ploty, žádné vlčí jámy! Na českých hranicích se už střílet nebude.
Už nikdy.

 

18.prosince 2004:

Tak jsem se v půli měsíce vydal navštívit předvánoční Vídeň a přitom občíhnout, jak ve skutečnosti funguje ten volný pohyb osob, zboží, služeb a peněz v nové Evropě.
Tím druhým jsem nebyl vůbec zklamán; jak při cestě tam, tak i zpět, šofér našeho autobusu na obou hranicích - české i rakouské - pouze přibrzdil, vyčkaje pokynu pasováka který to jen lhostejně odmávl a mohlo se bez problémů pokračovati dále.
Ovšem v samotné Vídni jsem byl velice překvapen hlubokými změnami, které se odehrály za dobu mé nepřítomnosti. Je to něco takového, jako když dlouho nevidíte nějaké dítě a potom se divíte, jak povyrostlo!
V hlavním městě Rakouska jsem nebyl 12 let a mnohé mě tu bilo hned do očí... Z původně čistých ulic se staly špinavé a neuklizené, všude plno povalujících se špačků, papírů, listí. Naprosto běžně se zde přechází na červenou, více než v Brně. Obyvatelé jaksi výrazně zeštíhleli, Rakušany jsem znával jako pupkáče - ale to už není pravda. Ostatně za celý den jsem nešel kolem jediné cukrárny, pro Vídeň tolik typických. Snad všechny zkrachovaly...? Silně ubylo i útulných kaváren, stejně jako McDonaldů, které byly nahrazeny jiným fast-foodem, jmenuje se kebab. Ceny dosti vysoké, to dnes se už nevyplatí něco si odtud odvézt. A když jsem se podíval pořádně do tváří dnešních Vídeňáků, vidím samou Bosnu, Hercegovinu (v podobě žen s hlavami v šátcích, Turecko, Afriku, slyším maďarštinu, arabštinu a až příliš mnoho slovenštiny. Tu na sebe pokřikují i z oken nájemních bytů; autobusová linka do Bratislavy je ostatně v silné permanenci.
Dal jsem si to všechno dohromady a vychází mi, že tak každý druhý třetí obyvatel Vídně bude přistěhovalý cizinec. Že by to bylo jako za starých časů, jako v době rakousko-uherské monarchie?
Inu ten trend, že Rakušáci se stěhují z Vídně na venkov a cizinci do hlavního města, to bylo nastartováno už někdy za mého pobytu v r.'89, ale přece jenom jsem nepočítal, že to nabere až takové obrátky. A to ještě regulují příliv nových tím že nedávají každému pracovní povolení, až se i tohle uvolní, roznese nejspíš Východ Vídeň na kopytech. Ba, ba, pane Roubíček, už to není jako to bývalo za našich mladých časů, to vědí. Dnes to vypadá docela jinak. I policajtů je tu nějak plno a mají i jiná auta; pořád jsou sice bílá, ale namísto zeleného pruhu mají červený... Asi jsou tu potřeba, ale dříve to nebylo abyste nějakého na ulici uviděli. Brno se čím dál více podobá Vídni a Vídeň zase Brnu; ke škodě rakouské metropole. Takže otevřené hranice paradoxně přinesly největší škodu Západu... To jsou mi ale věci!
Raději nad tím nebudu dál přemýšlet, ještě by mě mohlo napadnout jak asi vypadá N.Y., když je tam nalezlý milion Rusů a stejně tolik Poláků.

22.prosince odešli poslední vojáci z kasáren a tím byla po dlouhé době zrušena prezenční vojenská služba (přesněji od 1.ledna.) Čili jak jsem kdysi dávno předpověděl, další zbytečná a neúčelná blbost byla odstraněna!

 

 

LETEM SVĚTEM

Červenec 2005:

Po internetu jsem se dozvěděl o sobě leccos zajímavého...
Tak třeba že jsem byl v minulém životě taktéž umělcem, snad nějakým kejklířem či pouťovým komediantem, zpěvákem. Byl jsem jako nyní tvrdohlavý s jednostranným vztahem k životu, okolím považovaný buď za věštce či čarodějníka.
Měl jsem se narodit asi v r.1525 v okolí jezera Ontario.
Úkolem pro život nynější je pro mne pěstování dobrých vztahů s okolím a pomoc těm které postihlo neštěstí... Ale to přece dělám odjakživa?


Ačkoliv se zdá, že žijeme pro momentální prožitek, střet, jenž nás plně zaměstnává, jediné skutečné hodnotové měřítko které na to vše musíme klást je, zdali v tom vymezeném čase pro život, jsme udělali také něco pro sebe, pro svoje nejbližší a pro úpravu, tedy změnu či obohacení světa a poměrů. Tedy, zda za námi něco zůstalo pro tu další generaci! Přičemž já osobně nevidím velký význam v množství vykonaného díla, ale v kvalitě... Co na tom, jestliže spisovatel stvoří dílo o desítkách svazků, přitom bez jakéhokoli ohlasu mezi čtenářstvem...? To takový Dumas, nevynikal uměleckou plodností - avšak jeho dvě díla (Tři mušketýři & Hrabě Monte Cristo) patří už dlouho ke světovým evergreenům a pouhý počet jejich filmových verzí se čítá už na desítky (!), nehledě k vydáním knižním!
Musíme se nad tím vážně zamýšlet, a to nejlépe denně.
Neboť, jinak jsme jen a pouze spotřebovali další část stále více a více vyčerpávaných hodnot z tohoto světa a přitom, nic jsme mu neodevzdali !!!
Nemyslím ale, že je velkou zásluhou budovat jen v rámci vlastní rodiny; teprve ten, kdo zanechá něco širšímu okruhu lidí, ten má u mě jakousi 'přidanou hodnotu'! Přidanou tím spíše, že si ji přidal sám... Ano, houby mám z toho, že nějaký X.Y. postavil tři vily s bazény, tenisovými kurty, že vlastní 5 aut a dvě letadla. A pro vás to taky žádný význam nemá! Ale cením si toho, kdo postaví novou knihovnu, kdo zřídí zdarma veřejný internet, kdo natočí bezva film, co jej přežije o 50 let...atd., pokračovat by se dalo pořád dále a konkrétních příkladů by se nahledalo dost a dost.
Ať nikdo neříká: Jsem příliš malý a slabý, na mém konání nezáleží... Setkal jsem se s takovými! Ale pravidelně byli takoví ti nejhorší! Nikdo netvrdí, že musí každý mít tu moc jako Kennedy, když byl sto odvrátit III.světovou válku a udělal to; ale pomoci třeba kamarádovi v nouzi nebo anonymnímu bezdomovci tím, že mu dám třeba na zimu svůj zánovní kabát?! To přece je v moci (takřka) každého, ne?

 


 

PÁR POZNÁMEK K VÝVOJI AUDIOVIZUÁLNÍ TECHNIKY

Květen 2006:


Je už jisté, že DVD nemůže v budoucnu uspět jakožto médium! Dle dokumentu Deutsche Welle (ČT2 odvysílala pod názvem 'Věk digitálního temna' dne 24.5. t.r. v 16:35 hod ), je v každém CD, DVD atp. přítomen zárodek plísně jenž se aktivuje právě nejlépe v teplotě kolem 50°C, což je pracovní teplota laseru v mechanice. Plíseň působí jako rakovina; rozežírá povrch disku a tím ničí nenávratně data - ať se jedná o texty, hudbu či film... Nelze tedy spoléhat na 20 - 30-ti letou archivaci, jakou zaručují výrobci videokazet. Ani Blue Ray technologie není spolehlivější, vždyť používá zcela stejný materiál.
Osobně bych sázel na DIGITÁLNÍ VIDEOKAZETU, což je zcela STEJNÉ médium jako ta dosavadní, ANALOGOVÁ, liší se jen způsob zápisu - u digitálu se jedná o známé jedničky a nuly s možností kopírovat bez ztráty kvality. Výsledkem je pak záznam v kvalitě lepším než DVD a kapacitou 5 - 7 hod záznamu (podle druhu videokazety ve standardním režimu, a 15 až 21 hod (!) v long play s kvalitou přibližně Super VHS.
Jenže nějak se to 'nechytá', přestože se už nejedná o žádnou novinku (viz článek v čas. STEREO & VIDEO 4/2000), ono je nejspíš na místě připomenout si někdejší souboj o trh mezi 3 hlavními video systémy na počátku 80-tých let. Existovaly VHS, Beta a Video 2000 (alespoň jako ty hlavní, určené pro domácí použití), přičemž jsem se osobně klonil k Betě která měla vyšší technickou kvalitu, kazeta byla menší a délka SP záznamu kratší (cca 3 hodiny). Byl to ostatně i názor odborné veřejnosti... Ale přesto zvítězilo VHS! A proč? Svojí otevřenou licencí a tím i nižší cenou, lepší dostupností bodovalo u běžného spotřebitele tak, že se mu nakonec podařilo své konkurenty z trhu úplně vytlačit...
Ovšem je třeba si uvědomit, že digitální videokazeta má pozici daleko snadnější, použít se dá totiž KAŽDÁ stávající VHS kazeta, přičemž již úvodní série rekordérů funguje i se zpětnou kompaktibilitou, takže ty stovky analogově nahraných filmů si můžeme přehrávat vesele dál a přitom, nově na ně můžeme nahrávat již digitálně. Což je přechod naprosto POSTUPNÝ a NENÁSILNÝ, dá se říci dokonce i ideální a BEZZTRÁTOVÝ!
Nevím skutečně kde to vázne, ale ono i DVD se těžce a pomalu prosazovalo, já jej viděl poprvé (již v provozu) na veletrhu r.1990 v Praze. Ale trvalo ještě asi 10 let, nežli proniklo do povědomí spotřebitelů...
Možná je klíčem cena těchto přístrojů, na trhu byly v roce 2000 za 80.000,- Kč, ale i u klasických VCR se začínalo takto, s vysokými cenami...jenže pravda, nebyla tu vážná konkurence co je dnes. Ale přece jen na DVD přecházet nebudu a počkám si jak to všechno dopadne.
Ono beztak to všechno skončí u HOLOGRAFIE což je formát trojrozměrný; předtím budou všechny technologie jen přechodové a dočasné, jen jsem zvědav jestli se podaří převést na takovýto prostorový formát ty doposud natočené DVOUROZMĚRNÉ filmy, jenom těch hraných celovečerních bylo už natočeno k 70 tisícům...Tak alespoň některé, ne?

Další k tématu si můžete najít pomocí vyhledávače a zadáním výrazu 'D-VHS'.

 

 

 

ŠKOLSTVÍ A JÁ
Září 2007

Je zvláštní, jak se vždy 1.září po horkém létě ochladí vzduch! Ano, některé roky - jako třeba tento - k tomu dojde i o pár dní dříve, ale fakt je že nepamatuji první zařijový den, kdy by bylo vedro. A vůbec celý tento měsíc bývá stabilní a příjemné počasí, tedy alespoň ve střední Evropě, neboť počítám i to září strávené v Alpách r.1989, pak jedno na Vysočině a dvě v Praze.
Jinak mě letos rozesmály připravované změny v českém školství...Tak oni TEPRVE NYNÍ uvažují o zavedení systému 'Škola hrou', což propagoval už Komenský? Tak hlavně že slavili po desítky let ten svůj 'Den učitelů', ale zásady tohoto středověkého osvícence jim zůstaly cizí! Ty se dostávaly pomalu a nesměle do osnov soukromých škol pod pláštíkem 'valdorfské školy' až po r.1989.
Maně vzpomínám na tupý dril u nás na základce. Kantoři nemohli pochopit, že samostatně myslím, zvažuji dané informace, polemizuji s nimi a navíc, že hledám i jiné zdroje vzdělání, mimo jejich omezený systém... Vždycky mě také zaráželo, jak moc lpějí soudružky učitelky na tom svém předmětu a dělají, jako kdyby třeba na takové fyzice stál a padal svět. To já coby žáček jsem se vyprofiloval jako převážně humanitně zaměřený, klíčovými subjekty pro mě byl pravopis a sloh, jako koníček také chemie, kreslení a tělocvik. Vše ostatní bylo zcela podružné a úplně jsem se spokojil s trojkami. Ano, mohlo by se říct, že to už je bezmála 30 let co jsem z toho venku, a že dnes je to jiné...ale, schválně jsem se chvíli díval na TV soutěž 'Jsi chytřejší než páťák?' a to mě dorazilo! Už ten nevhodně zvolený název dosvědčuje nekonečnou omezenost v myšlení, neboť pochopitelně, páťák zná odpověď na otázku: 'Jak se jmenuje rodná víska Přemysla Oráče?', neboť to do něj hustí vrchem spodem. Samozřejmě, já ji neznám - protože ji ZNÁT NEPOTŘEBUJI. A i když jsem se ji z TV dozvěděl, ještě ten večer jsem to jméno také s chutí zapomněl, neboť vím na 100%, že je ani nikdy potřebovat znát nebudu.
Od r.1979 se totiž věnuji samostudiu a zjistím si nejen vše, co SKUTEČNĚ potřebuji, ale i to, KDE MOHU NAJÍT DALŠÍ A NOVÉ INFORMACE. To je důležité pro budoucnost, neboť všechno zastarává a trvat na školských vědomostech v době tak rychlého a pružného média, jakým je internet - tak to je holé ZPÁTEČNICTVÍ. Také nelituji toho, že jsem si nikdy neudělal maturitu - alespoň ta česká nikdy člověka chytřejším neudělala...
České školství má holt před sebou ještě velmi dlouhou cestu a MUSÍ SE JEŠTĚ MNOHO UČIT, nežli přestane vzbuzovat na mých rtech zčásti útrpný, zčásti pohrdavý úsměv!



BILANCE

17.listopad 2007:

Tak 'revoluce' dospěla do svojí plnoletosti; měla by teď být už alespoň trochu dospělá... Ale mně to tak příliš nepřipadá!
Tak třeba: Zdravotnictví samo je nemocné, sociální systém až příliš socialistický v tom, jak rozdává nepravým a potřebné opomíjí, školství se musí samo ještě mnoho učit a justiční systém nacházíme prolezlý kriminálními živly, jichž se musí zachovalý občan spíš obávat, než aby se cítil bezpečně.
Přičtěme si k tomu ještě onu krutou nejistotu intelektuála, který neví zdali je pro střed Evropy bezpečnější radar či ne, mají-li se stavět nové jaderné elektrárny či ne a podobné vysoce odborné otázky, jejichž řešení - a to se mě mnohý bude zlobit - bych nejraději přenechal skutečně erudovaným odborníkům, nikoli rádoby vyškolené veřejnosti v referendu. Je zajímavé, že o změnách v rezortu zdravotnictví, ač každému z nás mnohem bližší a každodenní oblasti, se nikdo těch dotčených neptá?



OTÁZKA IDENTITY

Únor 2008:

"Seš hypochondr, žvanil a nefachčenko..." jsem se dozvěděl onehdy od jednoho z početné armády svých známých. Jenom jsem se pousmál. I on tedy dělá tuhle chybu, posuzovat bližního ze svého, přísně jednostranného hlediska. Sám byl devět roků na podporách a ejhle, jakmile už další nedostává, rovnou nastoupil do práce! A jak mu vysvětlit, že jednak nemůžu vstávat v tutéž dobu, ve kterou právě uléhám k spánku a tím se stávám pro banálního zaměstnavatele naprosto nepoužitelným...a druhak, že mám tolik jiných činností a aktivit, že bych ani na to neměl čas?
Ano, už je to tak, vstávám kolem poledne a chodím spát asi ve 4 ráno. Je to můj přirozený a pravidelný režim už více než 20 let a ten jediný, který jsem schopen dlouhodobě vydržet.
A co se týče aktivit, nebudu mu říkat svoje malé tajemství - a totiž, že mám hned několik identit! Občas se do některé z nich 'převléknu', zmizím z obzoru jednomu okruhu známých a kamarádů, abych mohl oblažit svojí přítomností jiné a jinde. Někdy se stane, že musím svůj 'převlek' definitivně odložit, neboť riziko vzroste už neúměrně a jde doslova o krk. Taková osoba tedy definitivně 'zemře'. Avšak čtenář těchto stránek se nemusí obávat; jednu jistotu vždycky měl a bude mít: že právě TUTO identitu mám nejradši a nejvíce se s ní ztotožňuji, takže ji nikdy nesvléknu úplně, ale že se naopak budu do ní vždy vracet! Znovu a znovu, dokud budu chodit po tomto světě a možná, kdoví, že i ještě potom, vždyť napsat pár řádek by mělo být možné i z onoho světa a bez nutnosti být zde fyzicky přítomen...

Právě nyní se nachýlil čas k tomu, abych na pár týdnů změnil vzduch, takříkajíc. Tedy přechodně se vytratil, abych se mohl vynořit na jiném místě...třeba...třeba jako Barbora Škrlová. A tak se zde po nějakou dobu nebude objevovat nic nového. Ono to pak vypadá, jako že nic nedělám, ale jenom vypadá.
Je to beztak jen přechodný stav.

  
 
MAŠÍNOVÉ?
 
 Březen 2008

"Už nejsou padesátá léta..." káravě na mě pohlédl chlápek jen o málo starší nežli já, oblečen do perfektně padnoucího obleku. V tomto poněkud horkém jarním vzduchu se musel cítit jistě nepohodlně - jenže pracoval pro Američany a tudíž musel se přizpůsobit. Tu předešlou větu ze sebe vypustil poté, když dočetl přílohu mé Application o imigrační vízum do Spojených Států a byl poněkud zaskočen mým názorem na komunisty a zároveň návrhem na radikální řešení poměrů ve státě, v němž jsme se oba narodili.
Je konec dubna roku 1989 a sedíme v kanceláři International Refugee Commitee v uprchlickém táboře Traiskirchen, pár kilometrů jižně od Vídně.
Zvenku doléhá otevřeným oknem pokřik mládeže všemožných evropských i mimoevropských národností, já pobývám teprve pár dní ve svobodném světě a on mě přesvědčuje, abych ubral plyn a neposílal komunisty na popraviště. Ale oba přitom víme, že jen o pár měsíců dříve byl v královehradeckém krimu utýrán vězeň svědomí Pavel Wonka. Cosi jsme zaslechli i o odbojové skupině Mašínů, jejichž jeden z chycených členů byl mučen tak krutým způsobem, že mu byla jakýmsi nástrojem doslova utržena hlava od těla (!!!) a schylovalo se k zveřejnění zpráv, že právě v oné době (tedy v žádných 50-tých letech) byly v moskevském sídle KGB Lublaňce, 'zkoušeny' nejrůznější jedy a jiné dryáky na politických vězních, kteří v Rusku existovali pochopitelně i za (tolik vychvalovaného!) Gorbačova... V červnu téhož roku proběhl i masakr se stovkami obětí v hlavním městě Číny na náměstí 'Nebeského klidu', které se stalo novým synonymem politického teroru a zvůle. I to je dílem Komunistické strany. Ostatně Čína pokračuje v represích dodnes, například prodává orgány politických odpůrců bohatým zájemcům o transplantaci ze 'zlého' Západu, přičemž postiženého nechá bez pomoci zemřít! A když jsme v Asii, tak kambodžští Rudí Khmerové mučili intelektuální elitu své země těmi nejkrutějšími známými postupy a zvláště oblíbené u nich bylo, odebrat vězni tolik krve (kterou později prodali), že nebohý jen sípal při tom, jak pomalu umíral vnitřním zadušením... V Rumunsku zase tamější diktátor Çeausescu plundroval vesnice a jejich obyvatele násilně stěhoval do měst. Pak v prosinci 1989, za občanské války, byla zde nalezena mučírna, kde byli 'vyslýchaní' polévání silnou kyselinou a i zde neslo zařízení neklamné stopy nedávného používání.
A to hovoříme jen tak namátkou o doložených faktech, o tom všem co se ještě dělo během těch desítek let a tom, po čem stopy stačila KSČ, StB a jejich věrní katani a přisluhovači už zahladit, se zřejmě nikdy nedozvíme! Už nyní ale poslední odhad všech obětí komunismu ve světě přesahuje 130 miliónů a tím výrazně trumfuje nacismus s jeho 'pouhými' 85 milióny...
A předseda nynějších komunistů, hlásících se docela nepokrytě k odkazu svých předchůdců, vyhlašuje do světa - že prý Mašínové jsou vrahové...! Opravdu si někdo myslí, že mohli jednat v bílých rukavičkách?
Ba ne, milánku - to ti, které oni zabili (či museli zabít), byli vrahové. A takových není škoda. Oni, kteří dokázali projít po zuby ozbrojeným kordonem 24 tisíc policajtů, vojáků a milicionářů, oni jsou HRDINOVÉ. Už proto, že se nevzdali a celých 30 dnů se probíjeli polovinou (východního) Německa až do Berlína na U.S. Military Base. Četl jsem jejich strhující, opravdový příběh hned v první vydané knize Oty Rambouska JENOM NE STRACH (byl zpracován ještě několikráte potom různými autory) a mohu odpovědně prohlásit, že takový bych - ani jako scénárista - nedokázal vymyslet! To by byl film...
Bratři Mašínové a ostatní z vaší skupiny, vzkazuji vám: Jste chlapíci!
A nepotřebujete k tomu ani tak dlouho upíranou - a záviděnou - medaili.



Duben 2008

ČETNÍCI ZE SAINT-TROPEZ

přecházejí na Linux! A nejen oni...
Ano, už je to tak. Spolehlivé zdroje oznamují, že všech 70.000 pécéček v držení proslulé francouzské Gendarmerie poběží během několika málo let už jen výhradně na svobodný software. I oni tedy pochopili výhody Linuxu, který já sám používám již čtvrtým rokem. Tyto řádky byly vytvořeny pod Linuxem. Tyto obrázky byly oskenovány a upraveny pod Linuxem. TENTO SERVER, poskytující mým stránkám hosting (a hodnocený jako nejlepší v ČR)- JEDE POD LINUXEM!
A poznal někdo rozdíl oproti Windowsům? Ach ano, jistě, systém je mnohem stabilnější a méně často vypadává. Je možná komické mluvit o free software v prostředí, kde je tak vysoký výskyt SW pirátství, způsobený však na druhé straně do značné míry přemrštěně vysokými cenami tohoto tovaru. Ale pro pořádek, ujasněme si tento pojem: FREE SOFTWARE. To neznamená, že DVD v manuálem a případně i technickou podporou je zdarma. Zdarma je pouze licence k jeho používání, tedy veřejná GNU/GPL. Platí se za médium, manuál a taky rabat obchodníkovi. V případě Mandrivy Linuxu, jenž je mojí vlajkovou lodí, to bývá okolo 600,- Kč, placených 1x za 2-3 roky. Častější update se mi nevyplatí; třebaže nová distribuce je zde každý půlrok. Tedy převedeno na jinou jednotku, stojí mě to necelou jednu korunu denně. Maximálně. Určitá podobnost s 'inzeráty zdarma' je nasnadě; neplatí se sice za uveřejnění, ale něco stojí telefonát či poštovné u korespondenčního lístku.
Mluvit o dalších výhodách Linuxu na tomto místě, je vlastně nošením dříví do lesa. Zájemci najdou podrobnější informace (spolu s dalšími linky, mj.i k přímému stažení instalačního obrazu) na http://proc.linux.cz. Jen připomínám, že existují celé desítky variant tohoto systému, tak aby pasovaly na míru tomu kterému uživateli. Existuje jak Linux pro křesťany - tak pro muslimy, i židovský s hebrejštinou. (Lokalizace je pochopitelně provedena do desítek jazyků, samozřejmě nejen do češtiny, ale mimo jiné i do esperanta...). Je tu Linux pro šťouraly a 'diktátory' systému - Slackware, stejně jako třeba pro školy - Edubuntu. Uživatelsky nejpříjemnější Mandrivu jsem již zmínil. Navíc tu neexistují viry a firewally zde mají za sebou podstatně delší vývoj než na jiných systémech. Strejček Bill jen skřípe zubama - chtěl by pomocí spyware zajistit IP adresy všech nelegálních uživatelů Windows, jenže jakmile začne podávat hromadné žaloby a vymáhat odškodné, tak nastane ten vůbec nejmasívnější přechod ostatních uživatelů na Linux, jaký si jen lze představit...! A tohle ten starý lišák velmi dobře ví a tak drží (zatím) hubu. Ale vydrží mu to? Jak dlouho?

Četníci z městečka uvedeného v titulku platili (alespoň ve filmech) za hlupáky. Ale když už si ujasnili i oni, proč přejít na Linux - kdy to uděláte vy ostatní?



PODPISOVÉ AKCE - K ČEMU JSOU?

Ano - k čemu? Vídáme teď pořád častěji TV spot, kdy hromotluk s obuškem dostává několik dopisů po sobě, až se z nich zmagoří a sám se tluče tímto nástrojem do hlavy, zatímco nešťastník s pytlem na hlavě a přivázaný k židli ujde svému neblahému osudu...
Krásně se na to dívá, jen co je pravda - jenže, ono to tak vůbec nefunguje!
Kdyby totiž ano, nebylo by už dávno žádných diktátorů a žádných hromotluků ve sklepních výslechových místnostech. Naopak není známo, že by vůbec někdo někdy a někde upustil od svého násilného jednání JEN A POUZE na základě písemné žádosti, navíc od zcela neznámého člověka.
Jenže ono je to asi pohodlnější, najít si takový zástupný problém, jenž nemohu nikdy vyřešit - ale mohu jej stále znovu a znovu řešit. Jak by se také dala zdůvodnit pasivita takového podpisovače v poměrech, kdy soudci odmítají potrestat dozorce z komunistických lágrů, mučitele StB ze sedmdesátých let, a kdy policie i politici nechávají flagrantně uprchnout nejen současné podezřelé (např.katarského prince), ale už i usvědčené a odsouzené zločince (Krejčíř a jiní). Kde političní vězni nedostali ještě ani 20 let po listopadu jiné odškodnění, nežli to ve výši minimální hodinové mzdy, a to za dlouhé roky otrocké práce v dolech - kdežto jejich katani si libují s naprůměrně vysokými důchody v luxusních vilách!
No ano, za pár roků se na dotěrnou otázku svých potomků takový alibista nebude rozpakovat odpovědět, že "...já přece řešil to a to (rozuměj zástupný problém) a tak jsem na ostatní neměl čas..." Jistě, i já podepsal pár listin. Například petici za zrušení letního času a taky tu za zákaz komunistické strany. Jenže takto je možné jednat pouze uvnitř demokratického systému a nikoliv vně něj. Dobrá, neuspěli jsme. To se stává, že i zde zdravý rozum prohraje a třebaže škodlivost obou předmětů je jasně prokázána, tak majorita společnosti bude obojí trpět a brát i dále jako nějaký závislák svoji drogu. Její chyba. Ale proč, proboha, bojkotovat Olympijské hry...? Vždyť se konaly už v nacistickém Německu, konaly se také v Moskvě (r.1980) - kde byly bojkotovány ze strany USA a dosáhlo se tím pouze toho, že američtí sportovci byli okradeni o příležitost, která by nepochybně mnohým z nich přinesla zlatou medaili... A mohli oni snad za něco? A přece byli právě oni ti jediní, kdož byl bojkotem postižen! Moudrý neudělá stejnou chybu dvakrát. Svoboda pro Tibet? Jistě povznášející myšlenka, jenže: stojí Tibet vůbec o svobodu? Irácké obyvatelstvo přece už 5 let jasně dává najevo, že o 'demokracii a lá Bush' vůbec nestojí a Saddám byl vůdce sice přísný, ale byl jejich!
Proč tedy osvobozovat někoho, kdo chce být vlastně v područí?
Všude, kde se politika vměšuje do jiných oblastí, přináší to rozsáhlé škody. Kdyby Ústava nezakotvila 'bezplatnou lékařskou péči', nemuselo by s ní zdravotnictví být v permanentní kolizi a to již od r.1960! Ano, i dříve se totiž platilo a sice 1 korunu za recept (a bylo to rovněž nazýváno regulačním poplatkem, alespoň je jasné, odkud bere ministr tu svoji rétoriku), takže je vidět, že opravdu bezplatným zdravotnictví nikdy nebylo... Nebo regulované nájmy! Ve Štrasburku se projednává causa, která nepochybně vynese další povinnosti odškodnění ČR ve prospěch majitelů nájemných bytů, neprávem krácených o svoje příjmy. O předešlé řadě prohraných sporů a zahraničních arbitráží ani nemluvě... I na nich se podepsala výrazně politika, neboť se míchala do ekonomiky a to nekončí nikdy dobře.
Jak tedy ven ze slepé uličky?
 
  

Květen 2008:

REPORTÁŽ Z BLÁZINCE

 Po napsání úvahy o smyslu podpisových akcí jsem si přečetl ještě článek ve studentském listě pro seniory 'Babylon', kde autor doslova jako vzteklý pes cení zuby na sportovce, chystající se na OH v Číně a vytýká jim vlažný přístup k otázce dění v Tibetu. Nazývá je zbabělci jen proto, že uznávají svoji roli coby sportovců a nejsou příliš ochotni plést se do politiky. Má svoje měřítka a ty nemilosrdně aplikuje na každého, kdo mu přijde pod ruku... Ale, milý pane, ta vaše rétorika až příliš zavání minulými časy! Snad chcete, aby se vrátila doba tzv. 'angažovaných'? Angažovaní sportovci, umělci, novináři...ale i třeba soustružníci, zedníci? Jinými slovy, aby se pletl kde kdo do toho čemu nerozumí a není schopen posoudit? Jen proto, že ho k tomu nějaký nadřízený (orgán nebo osoba) povolali a dali mu prostor, tak na befel musí povídat bláboly které mu diktují?
Ale jděte! Tohle přece nechceme. A nejen proto, že už to zde (nejednou) bylo!
Přiznám se, že nemám zrovna vřelý vztah ke sportovcům. Tedy těm profesionálním. Jsou lační peněz, slávy a všeho dalšího co jim dnešní svět nabízí. Jenže musím uznat, že ve sportu se tak moc podvádět nedá (vlastně jen pomocí dopingu a ten bývá prokazatelný), takže jejich astronomické odměny jsou jistě poctivě oddřené za cenu ztráty všeho pohodlí, soukromí, času i zdraví. Olympijské hry pak už dávno nejsou žádným svátkem pohybu a radosti z něj, nýbrž promyšlená, hodně barevná a ještě více výdělečná show, která mají nepochybně zástupy nadšených diváků. A těm - i když nejenom jim - je takový skokan, plavec a já nevím jaký ještě účastník tohoto klání především zavázán. V řadě druhé a nikoliv nevýznamné je to i jeho sponzor a v řadě třetí se objevuje i sportovní organizace, která mu poskytuje v mezidobí příprav technické i organizační zázemí... Ne, sportovec nemůže brát na sebe odpovědnost za všechno zlo světa. On/ona ať sportují a vyhrávají medaile. Vojáci ať jdou do boje a politici se zabývají politikou; pekaři ať pečou a popeláři odvážejí odpad - prostě ať každý dělá to, čemu rozumí a nemíchá se do cizího.
Smutným a flagrantním případem je v tomto kontextu Rowlingová. Aniž má o věci jakékoli povědomí, pustila se po napsání Harryho Pottera do 'boje' za zákaz klecových lůžek. Využívajíce okolnosti, že její hlas je více slyšet nežli těch ostatních, velmi emotivně reagovala na fakt, že v ČR zemřel v takovém zařízení 1 člověk. A nechcete náhodou zakázat auta, když na silnicích každý den zemře mnohem více lidí, nežli ten jeden? Takže, milá paní: Já na rozdíl od vás blázincem prošel, na vlastní oči aplikaci těchto lůžek viděl, celkem 3x --- a musím konstatovat, že z mého pohledu šlo VŽDY o užití OPRÁVNĚNÉ a v zájmu nás ostatních pacientů. Neboť co s takovým, kdo ve dne v noci, neustále chodí po oddělení, otvírá dveře ostatních pokojů, leze do skříněk pacientům, staví se před obrazovku TV když běží napínavý film, který ostatní sledují a je-li napomínán, reguje fyzickým napadením...?
I zde musím uvést, že neposuzuji českou psychiatrii v tom nejlepším světle. Má řadu tmavých skvrn, např. trestné dávky léků, přikurtování a elektrokonvulzívní terapii (známé šoky). V poměru k nim je klecové lůžko nejmírnější a k pacientovi nejohleduplnější opatření. Mně samému byla ordinována sedativa - přestože jsem si už předtím stěžoval na únavu a skleslost. Tyto silné léky - později ze seznamu léčiv vyřazeny kvůli škodlivým vedlejším účinkům - jenom prohlubovaly můj stav. A to nás ještě po časném probuzení nutili navštěvovat tzv. pracovní terapii; není divu, že jsem tam usínal vestoje. Nebo - setkal jsem se s pacienty, když byli přivezeni v bezvědomí ze šoku. Poté, co se probrali, byli tak doslova VYGUMOVANÍ, že nejen nevěděli kde se nacházejí, jak se jmenují, jaké je datum...ale dokonce ani to, na kterém jsou kontinentu a které je právě století !!!
A tahle terapie prožívá nyní svou renesanci. Zatímco před těmi 25 lety byly aplikovány šoky tak na 1-2 osoby z oddělení, čítajícího asi 40 pacientů (a to až tehdy, když selhaly všechny ostatní metody), dnes je číslo daleko vyšší a tím se ještě psychiatři honosí! No není divu, když vedoucí pozice obsadili ti, kterým bych je určitě nesvěřil... Jako přednostce tohoto úseku ve FN Bohunice (ano, psychiatrie mají svoje přednosty - nikoliv primáře; inu blázinec, je tam všechno jinak), kterou si velmi dobře pamatuji. Neboť pouze takoví mohli vymyslet šílenost zvanou divadelní festival 'Mezi ploty' právě teď v květnu probíhající. Dle mého názoru jde o věc pacientům neprospívající a u jistých stavů - typicky schizofrenie - jednoznačně škodící a prohlubující jejich onemocnění. Ano, už ve středověku byli chovanci těchto ústavů ukazováni veřejnosti jako takové 'divadlo', placené těmi kdož byli zvědavi, jak vypadá blázen ve skutečnosti. A vydělával na tom jen blázinec sám, stejně jako dnes. Je vidět, že člověk se nemění a stále jej přitahují tytéž věci! Ze životopisu de Sade vidíme, jak mohou podobné akce dopadnout; v jeho případě představení, jím režírované, skončilo požárem.
Ostatně celkové poměry v české psychiatrii jsou kritizovány i v knize 'Antipsychiatrie - Zacházení s bláznem' od Petra Styxe, dřívějším ošetřovatelem odd.23, kde jsme se ostatně v té době setkali a znám jej také. Přečtěte si ji, paní Rowlingová! Je výpovědí profesionála, s léty praxe a mluví upřímně. Pak vás snad přejde chuť se do toho plést...
Během svých pobytů jsem si nebyl mnohdy jist, kdo z nás je větší blázen - my nebo doktoři? A teď mě stále častěji napadá, jestli se nezbláznil už celý svět...

 
 
XENOFOBŮV NÁRODNOSTNÍ PRŮVODCE

 Zdálo by se, kdovíjak nejsou kultury Židů a Cikánů spolu spřízněné - ale v celých dějinách je spojuje pouze dlouhodobé pronásledování, vyhánění a nakonec rozprášení jednotlivých klanů rodin po mnoha koutech světa.
Ačkoliv výchozí pozice byla stejná: Židé byly vyhnáni Araby ze země svých předků, Cikáni pak Indy. Ostatně druhý případ není tak docela osvětlen ještě dodnes, vždyť co mohou Indové říkat! Sami dokázali za ta dlouhá staletí jen:

 
1) uvařit čaj
2) osedlat pár slonů
3) vyhnat zmíněné Cikány z poloostrova

 
A to je jich už miliarda !!!
Dalším nesmyslem je pak rasová diskriminace obou národů. Patří totiž - stejně jako třeba Francouzi, Němci a vůbec všichni Evropané - pod jednotnou indoevropskou (bílou) rasu. Kromě ní pak existuje ještě žlutá, asiatská která je už dlouhou dobu jasně nejpočetnější a třetí tvoří rasa černá (negroidní). Ta je druhou nejpočetnější. Jinak žádné další rasy nerozeznáváme - Indiáni například jsou zcela průkaznými Asiaty, kteří přešli kdysi úžinou na Aljašku a dále na jih.
Nejzajímavější je ale staletí trvající vývoj obou výše zmíněných etnik. Lze na něm totiž ilustrovat dlouhodobý vývoj komunismu ve víceméně prvobytně pospolné společnosti Cikánů a kapitalismu v tržně se chovajících Židech. Ano, Židé prosluli jako chamtiví, hrabiví a lakomí - ale proč vzniknul tento pohled na ně? Vzhledem k často pořádaným pogromům, byli doslova nucemi uchovávat co největší část těžce nabytých majetků ve snadno přenosné a přitom vysoce likvidní formě. Proto se stávali zlatníky, klenotníky, bankéři. Také doktory, profesory, zastavárníky a jinými obchodníky a vůbec všemi, kdo mohli rychle vydělat značné částky a jejichž služeb bylo všude potřeba. Například zlatou zásadu židovského obchodu: nízký rabat + velký obrat = vyšší zisk, tak tu ještě dodnes praktikují všechny obchodní řetězce. Židé se přizpůsobili s vyjímkou náboženství každé společnosti, ctili její zákony a drželi při sobě. Věděli, že zadarmo nic nedostanou a proto bohatli a bohatnou stále...
V protikladu k nim ale Cikáni žijí zcela odlišně. Snad nikde na světě nebyli hostitelské společnosti přínosem, pokud pracovali, tak jen u koní jimž zase na druhé straně velice rozuměli. To mělo ovšem souvislost s kočovným způsobem jejich existence.
Zastavme se ale u nich déle a podívejme se na život tohoto etnika zblízka. Cikáni žijí téměř bez vyjímky ve strukturách rodinného klanu, s absolutní závislostí jednoho na druhém. Termín 'fajta' (rodina) představuje v jejich pojetí široce rozvětvenou skupinu, čítajících typicky několik set příbuzných. Už sama příslušnost k rodině je pro každého jedince tou nejvyšší hodnotou, znamená pro něj jistotu a bezpečí. Bez ní není nikým. O všech záležitostech se rozhoduje kolektivně, individualita se neuznává. Důsledkem tohoto předlouhého životního stylu je naprosto nedostatečná individualizace osobnosti, téměř vymizelý pocit osobní zodpovědnosti, neschopnost nést sami důsledky svého jednání a chování. Cikáni mají vlastní hodnotový systém, jehož součástí je (bohužel!) i fakt, že Cikán který neokrade gadža (člena majoritní společnosti), není pravým členem komunity. Tento princip koliduje se zákony a vede v důsledku k obecné neochotě se přizpůsobovat i jiným, přijatelnějším pravidlům. Vede také k neoblíbenosti ze strany majoritní společnosti, která vždy má snahu určovat sociální a kulturní normy v konkrétní době.
Rovněž způsob jejich komunikace je odlišný. Cikáni mají dobře vyvinutou intuici i empatii, proto přikládají značný význam neverbálním formám - jako tónu hlasu a jeho síle, gestům atp. Obsah slov má pak už jen druhotný význam. Jsou až nadměrně pragmaticky zaměřeni na to, co se odehrává dnes, na okamžité prožitky a výsledky. Neumějí si promýšlet úkoly dopředu, žijí přítomností a nechtějí vědět co přijde zítra. Analytické úkoly jim působí nepřekonatelné potíže; nechápou racionální vysvětlení a dávají přednost vyjádření se svými emocemi. To však způsobuje nesmírnou labilitu jedinců a to, že nejsme téměř schopni předvídat dopad některých událostí na ně.
Proto je zcela logické, že v takové skupině se dalo přežít pouze za předpokladu, že veškeré hmotné požitky, skládající se převážně z potravy a některých základních lidských potřeb, se okamžitě po nabytí rozdělovaly a dodnes rozdělují uvnitř rodinného klanu rovným dílem... Zkrátka, soukromý majetek zde vlastně neexistuje, leda by byl tvořen předměty nemající z hlediska přežití skupiny žádný význam. Co je však krátkodobě potřebné a nutné, působí z dlouhodobého hlediska naprosto destruktivně. Protože Cikán, který žije stále uvnitř svého etnika, a chodí přitom vydělávat peníze je doslova donucen odevzdávat celý svůj plat skupině, ztrácí bezezbytku svoji původní motivaci a upadá zprvu do nezájmu a pak i odporu vůči takovému stylu života. Nedivme se, že brzy končí jako nezaměstnaný na sociálních a jiných dávkách, zvláště přidruží-li se k tomu všemu ještě odstup a podezíravost 'bílé většiny', jenž se vůči němu téměř všude vyhraňuje.
Cesta z tohoto ghetta je pak ale prakticky nemožná; alespoň není uskutečnitelná bez rázného zpřetrhání všech příbuzenských vazeb...
Nesuďme proto Cikány svými měřítky, neboť bychom nebyli spravedliví. Cílem této úvahy nebylo žádné ze zmíněných etnik pomlouvat ani kritizovat. Vycházím z faktů veřejně dostupných i vlastních zkušeností. Velká písmena jsou použita z důvodu respektu k národnostem. Na vysvětlenou dodávám, že termín 'Romové' je obecně nepřesný; platí jen pro některé skupiny např. olašských Romů, usídlených v ČR, a označuje jeden z kmenů národa. Takových je však několik a všechny spadají pod jednotnou národnost Cikáni. (Stejně tak Židé se skládali původně ze 7 kmenů s různými názvy.)

 
 
Červen 2008:
 
HYDROGENIUM AGE
aneb
TÝKÁ SE KAŽDÉHO NA TÉTO PLANETĚ
 
Čas: mezi rokem 2013-2018
Místo: někde v USA

Do dálky se vinoucí pruh osmiproudé dálnice, rozžhavené poledním sluncem. Auta, rozličných značek i velikostí, spočívají mrtvě rozeseta v nepravidelných odstupech od sebe. Mezi nimi postávají či popocházejí jejich majitelé, stejně různí jako jejich dopravní prostředky.
"Hej, tak objednal jsi tu pizzu?" křikne jakýsi dlouhán na tlouštíka v riflovém obleku. "Jóóóóó," protáhne oslovený a schovává mobil. "Jenže se na nás už do večera nedostane, nejbližší městečko je dobře dvacet mil daleko a všude to vypadá tak jako tady... Teď je nám houby platný, že ti rozvažeči mají bicykly." Dlouhán zasakruje a otočí se ke svojí společnici: "Tak to abysme tu zbývající cestu tlačili...?" Ta jen pokývne hlavou a volá jej, aby se šel podívat na televizi, zabudovanou v palubní desce. Dle reportérů z různých částí země je jasné, že podobně postižených míst je v Americe čím dál tím více. Scénu sleduje farmář z Texasu, s postavou obnášející jistě šest stop a vážící dobrých 300 liber. Bokem si odplivnul a sundal kovbojský klobouk, kterým se začal ovívat. Stál opřený o svého porsche a pravil: "Škoda, že se nedá benzín dojit - takhle bych chytil krávu za vemena a vymačkal z ní až i tu poslední kapku!" A s odhodlaným výrazem ve tváři to předvádí. Nakonec kopnul zklamaně do blatníku. To jiný muž v decentním, tmavém obleku a s brýlemi se zlatou obroučkou - na první pohled manažer, bankéř či realitní agent - ztratil trpělivost jako první. S pokřikem hodným Tarzana se vrhnul do útrob svého cadillacu a vylovil odtud baseballovou pálku. Ihned potom se pustil do demolice svého vozu a neustal, dokud z něj nezbyla jen hromada pokrouceného plechu! Tupě znějících úderů si jen málokdo povšimnul. Po dokončeném díle si úlevně otřel čelo, pálka mu vypadla z ochablých rukou a on se vydal jako v tranzu, pěšky po dálnici a stále kupředu, nevěda sám, kde jeho pouť skončí. To řidič obrovitého trucku už rezignoval dávno. Ležel vysoko na jeho střeše a s klidem Mexičana se opaloval...
Náhle cosi vlilo nový život do všech těchto postaviček. Tak řídce slyšený zvuk motoru se rychle přibližoval a čím blíže, tím více auto zpomalovalo. Zpozorněl i šofér trucku. Škodolibý úsměv se začal objevovat na všech jejich tvářích. Tak další do skupiny! Další, komu došel toho dne a na tomto místě benzín !!!
Inu, máme tu přece OIL BREAK, tedy tolik předpovídané vyčerpání světových zdrojů ropy... Ale jen málokdo si jej předtím připouštěl, chtělo se věřit že to stát 'nějak' vyřeší za svoje občany... Jenže nevyřešil.
Mercedes dojel až doprostřed skupiny, když najednou jeho motor zařval a jakoby opětovně nabral sílu, vrhnul se plnou rychlostí vpřed. Ze všech zkoprněle se tvářících, jako první se probral farmář: "Zastavte jej!" mohutně zařval a sám šel příkladem. Zaujal pozici doširoka rozkročeného cowboye a rozhrnul si černou vestu, pod kterou se zaleskly dva colty s rukojetí, vykládanou perletí. V příštím okamžiku je už třímal v rukou a zuřivě pálil směrem k ujíždějícímu autu... Byl však špatný střelec a v době svých pra-pra-dědečků by se vysokého věku zřejmě nedožil. Mercedes vyvázl jen s jedním zásahem do kapoty. Mezitím se jako had svezl ze střechy řidič trucku a donesl si z kabiny stále nabitou winchestrovku. Po chvíli míření ji však bez výstřelu zase odložil. Všiml si totiž - stejně jako ostatní - červeně rozsvíceného nápisu na autě: I DRIVE WITH H2O.
Tak přece měli ti blázni pravdu! Maně si vzpomínal na tu slabou propagaci motorů na alternativní pohon. Kdy že to bylo, no asi v roce 2008 nebo tak nějak. Ale plyn ani řepkový olej se mu nezdály vůbec směšné... To se však nasmál, když slyšel, že jezdit se bude na vodu, na OBYČEJNOU VODU...a vida, dnes se takový jezdec směje on jemu! Takovou hanbu on ale neunese!
Přiložil si zespodu hlaveň pušky pod bradu a bez váhání stiskl spoušť...
Ostatní jen tupě zírali a dlouhán pak navrhl, aby začali hledat místo k táboření. V noci přijdou jistě hyeny a všemožná další havěť...
------------------------------------------------------------
Vědci se doposud nesjednotili, zdali je v širším měřítku možné zavedení technologie, zvané laicky 'STUDENÁ FÚZE', jejíž princip je v podstatě takový: Solární článek na vašem autě stále vyrábí elekřinu a nabíjí tím vestavěný akumulátor. Z něj je pak čerpána energie, svedená do palivového článku, obsahující destilovanou vodu. Jejím průchodem dochází k elektorolýze, díky níž se voda rozkládá na VODÍK A KYSLÍK. Oba jsou přiváděny odděleně do válce, ne nepodobnému těm v benzínových spalovacích motorech - no a zde již vše funguje klasickým způsobem. Vodík se spálí, tedy opět sloučí s kyslíkem, přičemž vznikne znovu voda a kromě ní i pohybová energie, otáčející koly vozu. Voda se přivádí zpět do nádrže a celý koloběh se opakuje.
 
(pramen: dokument Věk vodíku, odvysílaný na TV kanále Spektrum)



Červenec 2008:

HYDROGENIUM AGE 2
aneb
MÁTE UŽ SVOJI PARCELU NA MĚSÍCI?

Zastavil mě aktivista...jedné ekologické organizace a cílem jeho přesvědčování bylo vytáhnout ze mě peníze na jejich projekty. Jednalo se o podporu výstavby alternativních zdrojů (ale fuj větrné elektrárny, ty tak neskutečně hyzdí krajinu, že už raději tam vidím billboardy. A kromě toho, masívní využívání i ostatních alternativních zdrojů by podle odborníků zdevastovalo životní prostředí dokonce ještě více, nežli těžba oněch klasických, neobnovitelných), sázení stromků (tak toho jsem si užil dost na různých brigádách a po pár letech jsem viděl, jak to místo stejně bylo zas nějakými 'chytráky' vyklučeno) a kupování 'ryze českých' výrobků (proč? V době globalizace? Dokud byly Tesla a Škoda v českých rukou - vyráběly obě jen samé zmetky! Dneska je ta první francouzská, druhá německá a obě dávají na trh kvalitní zboží...).
Ale i kdyby se nás pár nachytalo a začali jsme se chovat PŘÍSNĚ EKOLOGICKY - co tím zmůžeme? Proti novodobým Homolkům a jiným pirátům krajiny nemáme beztak šanci.
Je ale zajímavé, že tito aktivisté nepropagují něco atraktivnějšího ze svojí oblasti; zvláště když je to dnes tak dobře dostupné...připomínají mi tím trochu i svoje kolegy, kteří doslova jen o pár kroků dále nechávají podpisovat archy proti koncentračním táborům v Číně --- ale přitom nevidí, jak se okolo nich svobodně producírují všichni ti komunističtí zločinci, mučitelé z ČESKÝCH koncentračních táborů, estébáci, udavači a ostatní pohůnci minulého režimu...ještě skoro 20 LET PO té 'Velké sametové'...! (Až se vypořádáme s nimi, jsem ochoten s vámi zkusit tu Čínu, ale nemyslím že by to bylo něco někomu platné...ono s fašistickým režimem v Chile se jednalo taky tak a on se udržel desítky let, aniž by mu to vadilo...) Nejprve si však zameťme před vlastním prahem, vážení a milí.

Ale zpět k ekologii.
Už jsem to naťuknul a nyní to řeknu naplno: existují firmy, které vám postaví na klíč ENERGETICKY ŠETRNÝ DŮM. V zásadě jde o pár vylepšení, jako obložení stěn speciální termoizolací, montáž trojitých (ne dvojitých) oken a namontování solárních panelů do střechy. Po těch letech strávených v kotelně mohu osobně potvrdit, k jak obrovským ztrátám tepelné energie během topné sezóny dochází! Jsou to celé desítky procent, které unikají bez užitku (pokud si zrovna nelibujete v tom, že oteplujete vzduch v ulicích?) a to netěsnostmi a vinou struktury použitého materiálu. Co se týče solární energie, je na místě přece jen upozornění. Ve středu Evropy nejsou pro ně podmínky tak moc ideální - zhruba platí, že od května do září (kdy se netopí), vám jak takž zajistí teplou vodu a svícení. V zimě se s nimi moc počítat nedá, ale termoobklady spolu s okny vám spoří topení a kromě toho, i v létě se projevuje menší rozdíl v teplotě interiéru (více chladí), takže nemusíte už tak často pouštět klimatizaci.
Výhody jsou tedy zřejmé - jelikož je takový dům energeticky šetrný, je rovněž EKOLOGICKY ŠETRNÝ!
Spotřebujete méně energie = méně za ni zaplatíte. Je ovšem fakt, že tyto úpravy navýší cenu novostavby (lze je ovšem aplikovat i na většinu již postavených domů) natolik, že rozdíl bude vlastník splácet dalších 30 až 40 let. Po této době však by už měl mít TOPENÍ ZADARMO, a to až do konce životnosti celého domu, která je obvykle 100 let. Vtip je v tom, že oněch 30 nebo 40 let bude platit stejnou sumu za topení v klasickém domě a pak ještě dalších 60-70 roků... V době očekávaného nedostatku energie mohou vzrůst její ceny do netušených výšin a pak bude takový úsporný dům skutečně ZLATÝM DOLEM!
Proč tedy, ptám se, ano proč tito aktivisté ignorují fakta a věci již nyní existující a nepropagují něco, na čem může jednotlivec ušetřit a ZÁROVEŇ SE CHOVAT EKOLOGICKY? Dále je tu (snad) i auto na vodu, zmíněné již v předešlém článku...! I v něm se pojí obě tyto výhody. Širokou veřejnost nemůžete oslovit jinak, nežli že vyhovíte vrozené chamtivosti a pohodlnosti jedince.
Tak se svět točí.

Ale...
Bylo objeveno ještě další řešení energetické krize...na našem vesmírném sousedu se během nekonečně dlouhé doby zkoncentrovalo až neuvěřitelné množství energie...v povrchové hornině Měsíce bylo totiž potvrzeno tzv. Helium3, což je prvek použitelný k výrobě obrovského množství energie při reakci jménem 'jaderná fúze'. A je ho tam tolik, že má údajně oddálit vyčerpání zdrojů na planetě Zemi o pěkných pár století (...a potom už my tady nebudeme, že?).
Jediná tuna horniny se již nyní oceňuje hodnotou v řádu miliard $, neboť svým množstvím energie vystačí pro veškeré potřeby 10-ti miliónového města na přibližně 1 rok!
Navíc, z měsíčního prachu se podařilo vyrobit i vodu a z ní kyslík...oba tyto pro život nezbytné prostředky se nemusí nyní draho dovážet ze Země, ale vyrobí se přímo na místě. Je to dobrý předpoklad k vybudování stálé těžební základny s posádkou.
V USA už existuje firma, která vám s certifikátem prodá váš kus lunárního povrchu...třeba právě vedle Georga Lucase, Toma Cruise, Bruce Willise...oni už totiž vlastníky jsou, stejně jako mnozí další z mojí branže... Jakmile se rozjede těžba v praxi, stoupnou ceny tamější půdy o stovky procent.
Tak co, máte už svoji parcelu na Měsíci?

Pramen: dokument Měsíc na prodej, uvedený 21.6.2008 na ČT2

 


Srpen 2008:

 JSEM BOHÉM

Zamýšlel jsem se nad otázkou, kterou mi nedávno nastolila jedna sympatická dáma.
Když si tak vybavuji situace, jimiž jsem byl vystaven a svoje reakce na ně...no posuďte sami. Už v obecné škole se mi několikrát stalo, že mě výklad přestal bavit - a tak jsem si začal balit věci a chystal se odejít z vyučování. Když mě učitelka zdržovala, jen jsem se jí vysmál do tváře a klidně odešel! Pak jsem se, postupem doby pravda trochu ukáznil a různá ta uličnictví si nechal až na odpoledne, ale přesto na mě vzpomínají jak kantorky tak spolužáci jako na 'největšího sígra školy v sedmdesátých letech' jak mi jednou řekla třídní. Pochopitelně 2 z chování u mě byla jevem častějším než jednotka, z čehož jsem si pranic nedělal, naopak se tím chlubil i v ostatních třídách... Ve zdánlivém protikladu k tomu jsem měl ale školu rád; považoval jsem to totiž celé za hru a své učitele jen za takové komické figurky na šachovnici... Později v práci to nebylo jinačí. Dělal jsem pár měsíců v údržbě, a tam je to založeno na pravidlu, že dokud jede provoz bez poruch, tak má údržbář havaj. Jistě že to komunisti potírali a vlastně jsem byl v dílně jediný, kdo zcela důsledně dbal na dodržování tohoto principu. Každý to zná, nohy pěkně na stole, kafíčko a číst noviny. Jednou pozdě odpoledně se za mnou kvůli tomu vypravila celá taková 'delegace vrchnosti', jistě že nespravili nic. Jen mě rozveselili a nechal jsem je pak odpochodovat stejně jako přikráčeli (...raz dva - levá, dva - levá, dva...). V osmdesátých letech jsem hodně cestoval, utkvěl mi v paměti obraz, jak jsem v létě (asi 1985) přijel do Prahy, bylo 6 ráno, už světlo a Václavák jako vymetený. Stál jsem pod koněm, v první trafice si koupil obrovský kubánský doutník co tehdy prodávali v hliníkových pouzdrech za můj tříhodinový plat, ležérně si jej zapálil a pomalu, piánko kráčel po náměstí dolů, koukal do výkladů a kochal se nezvyklým tichem... (Asi vás to překvapilo, no ano býval jsem těžkým kuřákem v období 1985 - 1995). Pak když jsem to vyprávěl v dílně, čučeli na mě s otevřenýma hubama a nakonec kdosi vyhrkl: "To jsi se tam měl jak bohatej Cikán!" No ano, proč taky ne. Ale to samé mohli ostatní taky, jen je to nenapadlo... Prostě jsem se do ničeho nikdy nenutil, nespěchal, ani později v rakouské emigraci, když mi nikdo nenabídl slušně placený džob, ležel jsem jen tak na penziónu, občas jsem na pár dní když vyšlo počasí, zmizel a jezdil stopem po horách i nížinách a poznal tak tuhle pohodovou alpskou zemičku.
Brzy po listopadu jsem se přesunul na nějakou dobu do Prahy, byl jsem tehdy docela při penězích a tak jsem je rozhazoval nalevo i napravo. I když to nebylo nijak okázalé, přece jen to okolí vnímalo a česká závist zapracovala na plné obrátky. To víte že druhým vadilo, že jsem za dva pokoje na penziónu platil více, než činil jejich plat, že jsem kdekoho zval k sobě a pilo se tam každý druhý den. I když byly i prozaičtější věci. Vždycky když jsem odešel na oběd, pokojská mi šla uklízet a já si pak tedy (kvůli tomu, aby měla dost času) sednul po obědě ještě ve vstupní hale do křesílka, když jsem si předtím vyzvednul v recepci předplacené dvoje noviny. Pohoda, klídek a tabáček - to bylo moje, a přitom jsem už mockrát zaslechl: "Takhle bych se chtěl mít týden před smrtí", od bledých a ztrápených postav, pachtících se za svým každodenním chlebem... Ale já tím přece nic nemyslel, nenapadlo mě že by tak být nemělo, šel bych klidně číst nahoru do svého 3.patra, jenže když se tam uklízelo...? Taky se tam začala šířit fáma že jsem bohatě dědil po strýčkovi z Ameriky a já je u toho nechal. Ať si jen každý myslí co chce. Já budu jen vždycky cool, beru to easy a když jsem už před lety škrtnul TABÁČEK, zůstává mi stále ješte POHODA a KLÍDEK! Asi proto mám taky na Prahu tak dobré vzpomínky, v pracovním procesu jsem tam nebyl, nikam nedojížděl a hlavním účelem pobytu bylo pro mě nasát onu atmosféru hlavního města, kterou jsem pak přenesl do jedné ze svých knih, kterou jsem tam i napsal a vydal.

Jelikož slovníková definice bohémství zní doslova: 'nespořádaný život bez starostí', tak odpovídám: ANO, JSEM BOHÉM. A doufám, že kousek svého bohémství dokážu přenést i na vás, neboť věřte mi - je to fajn.

 

 


VELKÝ BRATR TĚ VIDÍ


...a Velká sestra vše zapisuje! K tématu dnešní úvahy mě přivedla vcelku nenápadná zpráva o tom, že VLÁDA USA HODLÁ ČIPOVAT SVOJE OBČANY !!! Takže, pokud si to Američané nechají líbit, budou vbrzku postaveni na roveň psům a kočkám - ti už (vesměs, ale ne 100%) čipy obdařeni jsou.

Co to však přinese jim a co vládě?

Jakkoliv ušlechtilým se snaží být háv oné holé myšlenky kontroly a následného zotročení, do nějž chce jedna skupina lidí uvrhnout tu druhou - 'méněcennější' - nemůže zastřít možná další rizika podobné akce. Dejme tedy tomu, že současná U.S. administration (stále nesprávně překládané jako administrativa, význam toho slova je však v US English jednoznačný - vláda), není diktátorská a nedopouští se stejného ba i horšího zločinu terorismu jako ti, které tak halasně vyhlašuje coby nepřátele demokracie. Dejme tomu, že víme jaké vlády ještě třeba i za 100 let přijdou (a odejdou). Kdo ale zaručí, že se mimoústavním převratem nedostane k moci nevelká radikální skupina, která se takto jedním rázem zmocní veškerých klíčových údajů o obyvatelstvu?
Pokušení bude příliš veliké!

Ono docela stačí sledovat a shromažďovat údaje o chování jednotlivce. Jaké má zájmy, co čte, kam chodí, co má v oblibě - tyhle všechny údaje mají doslova cenu zlata pro obchodní řetězce nejrůznějšího typu! Stačí pak cíleně směrovat svoje reklamní snahy nabídkou zboží a služeb přesně určenému okruhu osob a zisky porostou astronomickou rychlostí. Kromě toho, od čipování je jen krůček k tomu, aby majitelé nejrůznějších sportovních, zájmových, obchodních či zábavních center mohli vymezit skupinu konkrétních osob, které budou a které nebudou mít přístup do jejich objektů. Samo se nabízí řešení otázky - máš modré oči a blond vlasy? Pak jsi vítán. Jiným je ale vstup zakázán!
Variací je bezpočet, ale zcela jistě mnohem více těch záporných nežli kladných. Ať si každý představí to svoje...
Jednoduchý a dnes již docela malý a nikoliv drahý čip totiž pojme nejen veškerá biometrická data (což představuje výšku postavy, otisky prstů, sken očních duhovek, zubní otisk, DNA, kompletní zprávu o zdravotním stavu a mnohé další životopisné údaje), ale i lokalizátor pohybu a pobytu. Takže vláda nebo kdokoli jiný bude moci NEUSTÁLE SLEDOVAT konkrétního jednotlivce, s kým se stýká, kam chodí a co tam dělá. Na spadnutí je už i montáž mini-mikrofonu a snad i mini-kamery. Dlouho ani nepotrvá a bude možno na libovolnou vzdálenost udělit čipované osobě např. elektrický šok tehdy, kdy se jejímu 'strážci' nebude líbit třeba její účast na některé demonstraci...
Báječné vyhlídky, viďte?

Ale přejděme k tomu, co je legálně možné už nyní. Pamatujete si ze sci-fi filmů prohlídku osob pouhým prosvícením postavy modrými paprsky? Pak tedy vězte, že takové přístroje fungují již dnes na 10 letištích v USA! Paprsky vás doslova svléknou donaha a je vidět vše, co schováváte pod šaty. Směrové mikrofony nejsou fenoménem dnešní doby. Začaly již v 60-tých letech. Dnes zachytí v kombinaci 2 či 3 veškerý váš hovor na veřejnosti včetně následné hlasové analýzy ke zjištění pravdy a lži. O odposleších je zbytečné se zmiňovat; jen připomenu, že současné 'štěnice' stačí přilípnout na půl metru tlustou zeď třeba i zvenku domu a je slyšet každé slovo uvnitř. Ať už voláte z jakéhokoliv telefonu, ještě před zvednutím sluchátka zná volaný vaše číslo. A samozřejmě nejen volaný. Je-li volajícím mobil, pak můžete být jednoduše i zaměřeni s přesností na metry. Satelit si navíc klidně i pořídí váš snímek, byť pouze seshora. Pokud nezvednete zraky k obloze... Také obyčejné bankomaty si rády fotí své zákazníky; myslete na to, až zase budete vybírat a nechoďte tam rozcuchaní. A platební karty? Pomocí nich lze vysledovat veškerý váš pohyb, nákupy které jste udělali - a to doslova do posledního rohlíku! - kde a v kolik hodin jste brali benzín a za kolik, v kterém hotelu, motelu, botelu či hostelu jste se ubytovali. Pouliční kamery s digitálním zoomem mají snad svoje opodstatnění, třebaže kapsáři jejich rozmístění znají jako vůbec první a přesunou se v klídku jinam. V samotném Brně jich je obsluhováno na ústředně městské policie 64, a to nonstop. Ale i spousta jiných prostor je kamerami dozorována, kromě firemních sídel i např. převlékací kabiny v obchodních domech...
Přístoje pro noční sledování si můžete koupit sami za pár tisícovek. A to se jednalo původně o armádní špičkovou techniku. Poněkud neforemné termo-sledovače pohybu uvnitř domů a jiných uzavřených prostor byly nahrazeny speciálními skenery, zabudovanými do černých helikoptér patřících FBI. Nad domem či firmou zájmových osob během chvíle, kdy doslova stojí ve vzduchu, stačí nafotografovat veškeré detaily vnitřního zařízení i přítomných osob. Přesnost je tak veliká, že dle libosti se dají číst ze snímků i strany rozevřených knih... ŽE TOHLE NENÍ MOŽNÉ? Ale jděte, skener funguje na velmi podobném pricipu jako CT ve zdravotnictví! A tam se přece používá již přes 30 let! A když jsme u zdravotnictví, tak i to již disponuje podobně vychytanými hračičkami. Když si vezmeme např. pozitronovou emisní tomografii, je to způsob, jak bez poškození mozku zjistit, co si tak zhruba myslíte, jaké pochody vám probíhají v hlavě. Mají je už i lokální nemocnice, jako třeba ta v Brně-Bohunicích. A možné zneužití ze stran represívních orgánů se už samo nabízí - nejen kontrolovat, ale rovněž se pokusit o změnu vašich názorů a postojů. Prostě takový brainwashing jako vyšitý.

Myslíte, že alespoň na internetu jste na 100% anonymní? Další omyl. Pokud jste připojeni doma či v práci, koukněte do smlouvy - máte tam uvedeno svoje IP číslo. To je identifikace vašeho PC v síti, unikátní numero jediné takové v celém světě! Záměna není možná, funguje to spolehlivěji než jakákoliv občanka. Jestliže i pouze surfujete, objeví se toto IP číslo v logu serveru, který vámi navštívenou stránku provozuje. V ČR snad všichni majitelé serverů ukládají denodenně svoje logy do archívů; třebaže jim to zákon (zatím) nenařizuje. Ale pokud to dělají, jsou rovněž povinni tyto informace poskytovat na požádání represívním orgánům. Ti se podle IP čísla dostanou k poskytovateli webového připojení a ten jim dá vaše jméno i s adresou...
Měl jsem jednu dobu potíže s hackerem na sajtu naší třídy (Spoluzaci.cz). Jeho IP jsem jako správce uviděl okamžitě a za pár desítek minut jsem už znal i jméno dotyčného.
Pokud si špicl pronajme místnost, sousedící s tou v níž pracujete na počítači, pomocí jednoduchého zařízení je schopen 'odezírat' vše, co se objeví na vašem monitoru!
Ale to není zdaleka všechno. Jistě znáte pojmy (ne)zabezpečené připojení. Jedná se o (ne)šifrovanou výměnu dat, zpravidla to vídáme při otevírání e-mailové schránky. Nevěřte však, že nějaká výměna bajtů probíhá přes síť zcela nekontrolovaně. Doslova každé písmenko je přeséváno speciálními sniffery a podezřelé výrazy jsou zaznamenávány a odesílány k lidské kontrole obsahu. Stejně tak jsou filtrovány veškeré telefonní hovory na zeměkouli, TV, radiové a satelitní vysílání. Jen klasická pošta (ve zbylých demokratických zemích světa) zůstává z 99% mimo dosah této špionážní sítě - a to z důvodu přílišné časové náročnosti. Ale chcete-li se přece jen pojistit, vložte obsah obálky mezi složený kopírák nebo staniol třeba z čokolády. Tak nebude možno obálku prosvítit.

Většina z toho, co je výše uvedené spadá do aktivit špionážní sítě Echelon, založené v r.1948 některými státy Západu, vedenými pochopitelně USA. Původně se mělo jednat o kontrolu dění ve východním bloku a zvláště v SSSR, nyní je síť masívně zneužívána pro průmyslovou, politickou a občanskou špionáž (definice z Wikipedie).

Na závěr bych uvedl jako takovou humornou perličku, svůj osobní zážitek s tajnou službou - konkrétně StB. V létě 1979 jsem procházel Kozí ulicí v Brně, když jsem si všiml že mám stín. Moc mě to nepřekvapilo, po té aféře s ruskými vlajkami (píšu na jiném místě). Ani poznat jej nedalo velkou práci, neboť tehdy jsem už věděl že blázni a policajti mívají stejný pohled i výraz tváře. Prošel jsem do Poštovské a rychle zabočil do Alfa-pasáže. Několika skoky po točitém schodišti jsem se ocitl nahoře na galerii, kde jsem se skrčil pod zábradlím a vyčkával jak se estébák zachová. Pro zajímavost, galerie je v pasáži stále, jenom v ní otevřeli spoustu obchodů. Milý příslušník se opravdu chytil na vějičku; po pár minutách váhání a rozhlížení se, vystoupil nahoru za mnou. Věděl jsem už co udělám, jednoduše jsem se vztyčil a kráčel po galerii PŘÍMO K NĚMU, upřeně mu hledě do očí. Ihned se odvrátil, 'nenápadně' ustupoval ke schodišti až nakonec po něm začal sestupovat dolů. Role se teď obrátily, ze sledujícího se stal rázem sledovaný. Teď teprve mě to začalo bavit !!! Pomalu jsem šel za ním, stále jsem ho sledoval, on se nervózně ohlížel a přidával do kroku. Šli jsme takto v tandemu Jánskou dolů na nám. Malinovského a na dnešní Cejl (tehdy Gottwaldovu). Tam on zahnul směrem k Bratislavské, zřejmě se hodlal schovat u státní policie která tam měla a má služebnu, tak jsem si počkal na tramvaj a nechal jej být... Ale stálo to za to, dodneška se směju jak jsem milého estébáka doběhl. No, byla to přece jen taková selanka, ve srovnání s tím co nás možná čeká v blízkém budoucnu. Ale...předem varován, lépe vyzbrojen.
Někdy příště si řekneme, jak se i dalším nežádoucím sledovacím aktivitám vyhnout anebo bránit.

VLÁDA, KTERÁ S VLASTNÍMI OBČANY JEDNÁ JAKO SE ZLOČINCI, JE SAMA ZLOČINNÁ!

 

VELKÝ BRATR TĚ VIDÍ 2

aneb

JAK SE BRÁNIT NEOPRÁVNĚNÉMU ŠPICLOVÁNÍ

Připravte Velkému bratru nepříjemné překvapení v podobě zpravidla volně dostupných technických novinek!

-proti všudepřítomným kamerám použijte speciální brýle se zabudovanými 2 LED diodami, pracujícími v infračerveném spektru. Diody jsou zabudovány do obrouček a po zapnutí uvidí obsluha u monitorů místo vaší hlavy jen jakousi mystickou bílou kouli. Jinou možností je zelené laserové ukazovátko; po zamíření do kamery oslepí zaručeně i tu nejkvalitnější...

-odposlechy v bytě či kanceláři vám najde specializovaná firma; troufáte-li si je najít sami, pak hodně štěstí. Po nalezení 'štěnice'je vhodné nějak 'pozdravit' ucho na opačném konci, např.hlasitým krknutím. Pochopitelně že musejí skončit v koši, popřípadě je můžete umístit v restauraci nebo na jiném hlučném místě. Bez jejich odstranění můžete bez obav hovořit v koupelně při naplno puštěné sprše. Balkón se však nedoporučuje z důvodu směrových mikrofonů.
Co se týče venkovních rozhovorů, připravte si předem clonu z jednoho, lépe však dvou tranzistoráků nebo magnetofonů. Hovořte s hlavami co nejblíže u sebe!

-proti případnému sledování se braňte nenápadným rozhlížením, nepřímo přes výklady, na křižovatkách (vlevo-vpravo). V metru nastupujte na poslední chvíli a nejlépe v okamžiku, kdy stojíte uprostřed mezi opačným směrem jedoucími soupravami. Všímejte si, jestli se nechová někdo podobně jako vy a nenastupuje po vás...lze použít, dle okolností i na ostatní prostředky MHD.
Při pozitivním zjištění se ztraťte v davu, vstupte do obchodního domu s více východy a prokličkujte jej nebo jezděte křížem krážem hromadnou dopravou s rychlými a náhlými přestupy z jednoho směru do opačného. Máme-li k tomu příležitost, svému stínu zamáváme na rozloučenou jako Charnier Pepkovi ve Francouzské spojce. Je-li nablízku jakýkoliv dům, třeba i s kancelářemi firem, o němž víte že má druhý východ otevřen, projděte jím bez zastavení. To samé lze provést i s úřední budovou nebo nemocnicí.

-proti skenování vnitřního zařízení budov je jediným známým řešením, nechat obložit tuto ze všech 6 stran olověnými pláty s dobrou izolací, aby olovo neškodilo zdraví zde přítomných

-nepoužívejte mobilní telefony

-nepoužívejte platební karty a mějte část hotovosti vždy u sebe a další v jedné či více mrtvých schránkách, umístěných v bezpečné lokalitě (mimo záplavové a stavební oblasti)

-nepoužívejte internet na pracovišti ani doma, využijte služeb v knihovnách a kavárnách. Ani Wi-Fi není bezpečné - dá se určit vaše poloha! Přenos souborů provádějte nejlépe 'z ruky do ruky', případně zanecháním na smluveném místě - typicky v nádražních úložných boxech atp. Možno také zaslat poštou. Nejhorší možností - pokud není opravdu zbytí - je přenos po webu, ale zásadně takový soubor zakryptujete systémem AES s 256-bitovým šifrováním. Tato šifra je používána i armádou USA a dalšími klíčovými organizacemi a platí v současnosti za tu nespolehlivější vůbec. Systém je dostupný ve většině distribucí Linuxu.
Ostatně nasazení šifer je dobré i v ostatních případech...
Používáme-li veřejný internet, je dobré napojit se na jeden či ještě lépe několik ANONYMIZERŮ, přičemž alespoň jeden by měl být v Číně nebo jiné podobně problémové zemi. Na vysvětlenou: Anonymizery jsou servery, které vstoupí dobrovolně mezi vás a cílovou stránku. Do jejího logu pak zapíšou svoje IP číslo a adresu, takže nelze ihned zjistit vaši polohu. Jen pozor, aby neměl provozovatel veřejného internetu kamery s časovačem, namířené na vás. Lépe nežli výše zmíněné vychytávky se osvědčují černé brýle a převlek - šaty, které běžně nenosíte, klobouk či čepice, falešný knír či plnovous, paruka... To znemožní vaši identifikaci poté, kdy budete již dávno v bezpečí a majitel poskytne vyzvědačům nahrávku nebo svoji výpověď.
Použijete-li však několik anonymizerů zapojených po sobě a třeba jen jediný odmítne spolupracovat s vaším protivníkem (už víte proč jsem zmínil Čínu?), jste jednoduše nedohledatelní! Myslete však na to, že anonymizery velmi zpomalují chod PC !!!
Obdobnou službu udělají taktéž proxy-servery, ale zde je potíž s legálností takového postupu.

-proti sledování vaší pachové stopy psem se již mnohokráte osvědčilo, dát pejskovi něco 'do nosu', jmenovitě pořádnou dávku pepře, v nouzi i papriky. To nevydrží ani ten nejlepší stopař... Dále je dobré vědět, že pes není schopen stopovat na rušné ulici, ve vodě ani v dešti. Máme-li příležitost přechodu potoka nebo řeky, zmateme jej chůzí po anebo proti proudu; stopující pes pak musí stopu znova a pracně hledat.
V dešti ani nelze nasadit vrtulník s termovizí!
 

 

JEDNO KULATÉ VÝROČÍ S POUČENÍM PRO SOUČASNOST

Říjen 2008
 

Přesně před 100 lety, 1.října 1908, uvedl známý americký průmyslník Henry Ford do maloobchodního prodeje v mnoha ohledech zcela nový typ auta - pod názvem model T.
Byl to výrobek nový nejen designem, ale vůbec celým přístupem jak k zákazníkovi, tak k vlastním zaměstnancům. Během jeho sériové výroby, která trvala bez několika týdnů plných 20 let (!!!), se model neustále zlevňoval a to tím, jak rostla produktivita práce ve Fordových dílnách. Když začínal, zvedl Ford platy dělníkům o 100% čímž zlikvidoval vznik odborů již v zárodku a předešel zároveň jakékoliv stávce. Sestavil tým, který denodenně sledoval průběh práce a navrhoval její zefektivnění. Doba potřebná k výrobě 1 kusu se tak postupně zkracovala a tím zlevňovala. Ford se nebál hodně investovat a počítat do budoucna s velkým obratem, takže jeho čistý zisk na konkrétním autě byl velmi malý...
Když však po 20 letech shlížel na 15-ti milióntý kus sjíždějící z pásu do světa, byl z něj nejbohatší člověk tehdejší Ameriky. Ačkoliv nevynalezl ani auto, ani montážní pásovou linku, obojí skloubil dohromady a dovedl k takové dokonalosti, jakou si jen lze představit. Přitom spokojeni byli všichni - průměrní občané si se svými příjmy mohli auto dovolit, zaměstnanci měli platy nadprůměrné v oboru a sám Ford se stal živým ztělesněním amerického snu, kdy selfmademan, chudý chlapec z venkova - který měl do slova a do písmene jen 5 tříd obecných! - se proslavil a zbohatnul. Ve skutečnosti dokázal ale daleko víc; změnil celé 20.století, neboť jeho příkladu následovali jiní a vytvářeli stupínky, vedoucí k blahobytu nikoliv pouze jedinců ale celé společnosti.
Bohatý občan = bohatý stát.

Co myslíte, chápe moderní společnost jeho odkaz? Zjevně nechápe. Zaměňuje možnost vlastnit za povinnost a stává se tak otrokem věcí, které ve skutečnosti ani nepotřebuje a které jí přinášejí vesměs jen starosti. Dnes doba vyžaduje příchod antiForda, který by ukázal cestu k duchovnu, na které stále víc a víc lidí zapomíná...mít nebo být?

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA